Indigový krystal

Už vím, proč mě někteří milují.

Už chápu, proč mě někteří nesnášejí.

Vše jen záleží, jak dokáží vyjít sami se sebou.

                                                   Indigový krystal

Ty, která dýcháš v slunečním svitu,
       a nějak jemně pleteš pavučinu
    paprsky jsou tvým tkanivem

Zvláštní úděl motýla, co se sítí chytá
            z několika již včas unikl,
přesto je vyhledává
 
Co vesmír odkryje, když stále uniká?




             ... zvláštní je osud člověka,
co se lehce dotýká paprsků
                                    svými křídly.



Co se však stane, když neunikne?

Louka

Celá mezilidská solidarita, základní lidská práva, humanismus či etika jsou vlastně jen jakási "dohoda" či "dobrý zvyk" květin na louce nepřerůstat do výšky nad ostatní, by jim nestínily a mohly si všechny do jedné stejně dobře užívat daru slunce a života.

Na každé louce po nějaké době vyroste strom.

Vír

V životě je nutné najít svůj střed. Ono já dlí právě v něm.

Představte si, že jste lístkem v povětří a poletujete si, kam se větru zachce. Někteří jsou drsňáci, naučí se kormidlovat a poletovat si, kam se jim zachce. Fajnšmekři umí i popolétnout v bezvětří. Egouši dbají na tvar lístku a na barvu, aby se krásně vyjímal, když letí.

Pak jsou tu lístky, strašně malé. Takové drobné vrtulky a krásně se točí, když letí. Lákají ostatní listy, aby se kolem nich točily. Svět je pak krásnější, ani to jinak nejde.

Co je smyslem? Někteří mají cíle a chtějí někam doletět. Některým zas záleží, jak letí a chtějí mít zažívat vyhlídkové lety. Jiným zase stačí, když se na ně dobře kouká. Spousta láká ostatní, ať dělají to, co oni. I to může být smysl.

Všechny ale pracují s větrem, který jim nadělil svět. Mnoho poletujících sice víří prach, ale nečiní pravý vánek. I zjevil se první, který se začal točit. Točil se, točil, nikam neletěl. Našel svůj střed a dokázal ho cítit. Vnímal ho krásně proto, že zůstával na místě. Jako jediný. A vše kolem se najednou točilo, už ne on, ale svět.

Dokázal roztočit takový vír. Ten vír ale nebyl umělý, byl dokonalý. Byl skutečný právě v tom, že vznikal z každého malého vánečku, který k němu přiletěl. Byl v tom strašně silný, protože ho nic nemohlo zastavit. Každá síla jen přispívá jeho točení, ale on lístek dlí v oku toho víru. Je klidný, nalezl právě sebe. A svět je tak krásný...

Každý velký člověk kolem sebe roztočil takový vír. Který zůstal ještě dlouho potom, co mu lístek uschnul a rozpadl se. Není toto onen smysluplný život? Nebo je to stále jen jedna z cest...

Je to velmi živá cesta.

Chleba s burákovým máslem

Co drsného sem napsat?

O tom, co se dělo v posledním roce? Dvou? Tady, nebo jinde...
O tom, co mám dneska k večeři? Husu? S křídlem či bez...
O tom, kolik externistů přijede? 13? Bude to šťastné i nešťastné...
O tom, kam nechodím na pivo? K Becherům? Bez gambáče i s...
O tom, co všechno znám? O všem? Co povím i nepovím...

O všem možném, co se v politice provádí a jak funguje volební systém....
O všem nemožném, jak studenti se řádně učí a profesoři zvládají své úděly...
O všem možném, co člověka napadá, když se projde ke sklonku jara Prahou...
O všem nemožném, na co by se mohl neznámého ptát, když jde kolem...

Taky to, že život začíná ve třiceti.
Taky to, osud se nedá obelstít.
Taky to, že moudrosti se nikdo nedočká.

Nebo ne?
Nebo ano?

Co drsného...

Mikrosvět

Už jste někdy přemýšleli, jak vypadá svět uvnitř, v nás? A teď myslím dost i ten částicový, fyzikální pohled. Jsme z nějakých molekul, ty jsou z atomů, ty maj v sobě protony, elektrony... A ty se skládájí z...?
Vždy mě fascinoval pohled, že mikrosvět je velice podobný makrosvětu. I když fyzikům je asi známo, že tam platí některá zcela odlišná pravidla, nechci se této představy jen tak vzdát.

Vidím naši Zemi jako jednu z nejmenších známých částic. Možná ještě menší. Protony jsou z kvarků, co když je kvark něco jako naše Sluneční soustava? Co když je atom něco jako naše galaxie? O co se pak snažíme, když se snažíme rozdělit částice v urychlovačích...? Napadlo vás někdy, že ty částice, co objevujeme, jsou možná chuďerky zvířátka, která si pokojně žijí v jednom z kvarků? A že blížící se obrovský náraz je donutí urychleně postavit kosmické lodě a odplout? Tyto mikročástice se možná neuvolňují při nárazu proto, že by se prostě rozpadly. Ony se nejspíš jen bojí, a tak opustí svou Zemi dříve, než se tak stane...
A fyzici si myslí, že je to nějaké vlnění, či co. Lamy. Chci vidět, jak se budou vlnit, až na nás poletí meteorit!

Obnova Stemaelu

Tak mi to nedalo a jako letní zápočtový program, jelikož jsme měli naprogramovat nějakou hru či simulaci, jsem si vybral právě obnovu své již dříve programované hry Stemael. Při odevzdání specifikace jsem byl odrazován, že na zápočet je to až zbytečně moc práce a tak jsem si to rozšířil na dva zápočťáky, jelikož ještě nemám hotový ani ten zimní :P
Poslední asi tři týdny totiž nedělám skoro nic jiného, než že programuji své vysněné RPG. Spolupracuji taky hodně s Buchinem, který mi dělá grafiku a dohromady dáváme všechny ozkoušené myšlenky z dřívejška s novými nápady a zkušenostmi. Opravdu po roce na MFF mám hodně jiný pohled na věc a přiznejme si, že jsme se nyní dostali s vývojem za posledních 5 let nejdál :)
Připsal jsem něco nového na stránky Stemaelu a je tam už i fórum, takže přijďte a něco nám tam kecněte. Není nad to, když něco malého přivádíte k životu...
Hře se budu věnovat dál, než se bezpodmínečně nebudu muset začít učit na zářijové zkoušky, co mě ještě čekají. A potom? Kdo ví, ale byla by škoda to nechat tak, když to teď tak krásně roste :D

Ohnivé léto

Zápalka dávnověká kdysi škrtla o mou matfyzáckou duši a zapálila malou pestrobarevnou svíčku, vrhající paprsky na všechny strany. Plamínek jsem chránil celou svou duší, i když se jej zpočátku mnozí snažili sfouknout. I jiné strasti jsem překonal, když vosku bylo málo či knot dohoříval, vždy někdo mi pomohl a já doplnil jsem zásoby, aby teplo bylo mi...

Inu dřevo jsem sbíral, když jsem se rozhodl, že na mff nastoupím a s lidmi mně blízkými začnu se víc vídat. A během října rožnul jsem malou pyramidku, kterou jsem si postavil ze svého očekávání i pramalých znalostí. Chytla skvěle a já šel hned dál sbírat palivo...
Našla se malá hořlavá dřívka, větší kvalitní dřeva, ale i velká, škoda že takřka nehořlavá polena. V zimě bylo třeba tepla a ohníček vyhříval ve mně malou světničku. Na jaře okna jsem opět otevřel, dveře vysadil, i zdi proboural. Ohýnek skomíral, zatímco jsem hledal týpiové tyče na větší letní příbytek. Tak málo dřev ale všude bylo, až jsem i nějaké tyče spálil, aby mi plameny nepomřely. Z dobrého základu ale jinak ničeho jsem nakonec v sobě týpí postavil a do ohně přiložil. Přátelé, které jsem tam zlákal, mi vždy kus paliva přinesli, až pocit ve mně převládá, že v zimě může klidně mrazit.
Cítím teď, jak se ve mně rozhořívá velmi silný, mocný plamen. Tolik milých lidí v mém týpí odpočívá, kvalitní dřevo mi přinesli - ono tak příjemně hřeje... Vám děkuji. Doufám, že se mnou dlouho pobudete.
Mám celé léto před sebou, bych lining vyrobil, ozdoby přidělal, ležení zpříjemnil. Do ohně budu dobře přikládat i urožním si výborných večeří. Nevím, jak dlouho mi dřevo vydrží, ale ohýnek nezemře ještě dlouho. Ať je jakkoliv, vždy se najde dost, čím krmit plameny. Hlavní je, jak je nám právě teď.

Kamenný kruh

Právě jsem se vrátil z vícedenní akce, byl to larp. Úžasně mě to posunulo a cítím, jak moc to se mnou zamávalo. Už nějakou dobu jsem cítil, že tam potřebuji jet, jako sůl. Že potřebuji zase někam, do světa fantasy, magie a hraní si.
Vzpomínám si, jak jsem byl jednou, můj úplně první larp, na Zlenicích. Jsou tomu dva roky, tuším, byl to ročník 2005. Je to nováčkovská akce a já byl nováček. Jel jsem tam i s jinými nováčky - Buchinem, ale i s již zkušenějším Vosťou. Larp to byl obrovský, přijelo snad 300 lidí, byl vícedenní, hrálo se nonstop. Ten princip se mi velmi líbil, hrát pořád, vůbec jsem ale nevěděl, co dělat. Nějak jsem se ale propracoval k mocnějším tam, k těm, co fakt něco dělali a nepřijeli si jenom zabojovat, k těm, co hráli...
Tak jsem k těm lidem přilnul, že když jsem se vrátil, další týdny jsem byl úplně okouzlen, nemyslel jsem na nic jiného, možnost takového si krásného hraní a existence takových úžasných lidiček! Nějak jsem se ale nedokázal s nimi spojit a pak už jsem zas dlouho nikde nebyl.
Až přišel Kamenný kruh, má vlastně téměř jediná jiná akce. Tam jsem se objevil v posledních třech ročnících. Ano, to je skutečně naplňující hra pro zkušené hráče (pořád nechápu, jak jsem se tam dostal), kde věříte tomu, co se děje. Je to opravdu kouzelné.
Za poslední rok a půl jsem nikde nebyl a i všechno učení mi už skoro vymazalo všechny vzpomínky. Nyní jsem si ale oživil svou duši, znovu jsem hrál, velmi usilovně přemýšlel a dával všechno do života mé postavy téměř svatého absolutně dobrotivého kněze. A znovu jsem potkal spoustu skvělých lidiček a doufám, že neztratím nit a v tomto roce si pár hezkých rolí opět užiju. Velmi mě láká měsíční městský larp, který se bude konat někdy v dubnu, snad budu mít příležitost...

Velmi přemýšlím nad hraním rolí. Jsou lidé, co žijí prostě svůj život a nic jiného? Já to asi neumím, jsem přirozeně mlčenlivý a v poslední době jsem se stal více (z mého pohledu až nechutně) zdrženlivým, takže když se chci nějak víc projevit, musím něco hrát. Z cizího pohledu jsem to prostě já, i když možná dost komplikovaný, z mého jsem ale ve své filosofické podstatě velmi prázdný, prostý, jednoduchý. To, co dělám, je asi má touha si hrát, vyzkoušet si různé role. Je to možná něco jako má životní touha nenudit se - dělat stále nové věci, koukat se vždy z nového pohledu. Tím sbírám všechny možné názory na nějakou věc, takovou hrou. To je možná filosofie hry.
Mým cílem je být moudrý, abych byl moudrý, musím mít zkušenosti. V životě si chci proto hrát. Studnice poznání je bezedná, proto bude možné si hrát. A já budu žít, když si budu hrát...

Tvůrčí komín

Tak poprvé za svou psavou činnost píši něco, co přesahuje maximální počet příspěvků za měsíc - 3. Bojím se toho, že to značí jistou degradaci, možná ale taky víc času a zamýšlení se nad věcmi jiným způsobem (extravagantnějším). Též sem ale chci psát i o věcech, které nemusí být úplně extra, za kterými si nestojím vyloženě nastopro, které nemusí na čtenáře přenést něco výjimečného. Může to být i z mého středu, z běžného žití, co se mi stalo, krátké zamyšlení, co chci někomu sdělit. Něco v čem je znát můj styl psaní, beru to jako jistou novou etapu. Mám v poslední době tvůrčího ducha :P

Tedy... Těžko se mi popisuje něco, co už Iris na svém blogu tak krásně svým způsobem popsal. Vzal jsem Lan a Irida na komín - 105 metrů - krásný výhled, větrno, noc. Snažil jsem se, aby to vypadalo trochu akčně, ale ne, nikdo nás nenačapal. Původně počasí moc nevypadalo, ale nakonec nad námi bylo i jasno, hvězdičky byly. Škoda, že nemám moc dobrý foťák. Natož stativ. Nicméně foto napoví.

Stemael

Tak jsem si dnes nostalgicky zavzpomínal na kdysi mnou programovanou hru Stemael. Na stránkách je krásně vidět, v jaké fázi mé programování skončilo, avšak nepropadejte přesvědčení, že to bylo jen krátké vzplanutí... Ono se to vyvíjelo postupně celé čtyři roky.
Je zajímavé, že mám pořád chuť něco takové tvořit, mé motivy zůstaly stejné. Jen bych k tomu teď přistupoval asi dost jinak a hlavně bych to už nechtěl dělat sám. Buchin se postaral o nádhernou grafiku, ale vlastně se to zabodlo na mé neschopnosti něco pořádného naprogramovat. To prostě nemůže dělat jeden člověk.
Říkám si, jestli se k tomu vrátím na vysoké škole, nebo to ve mně zanechá jen nostalgické vzpomínky na mé toužebné fantasy dětství. Představa, že budu mít více času, je sice lákavá, ale nejspíš velmi nepravděpodobná. A tak uvidím, jestli se to znovu rozjede.. A tentokráte do nějaké reálné podoby.
Opět se ale musím ohlédnout ke zkušenostem jiných lidí a to konkrétně PSa. Ten mi jednou vyprávěl, jak když byl mladý (18), tak chtěl programovat letecký simulátor. Strávil tím hodně času, ale nikdy to nedotáhl do nějaké hratelné podoby. A že by se k tomu po letech vrátil??

Tak nevím, ale doufám, že si s tím ještě užiju a zahraji si pak konečně hru přesně podle mých představ... Do této touhy se mi vrtá jen jediná myšlenka: Já tu hru vlastně hraji, není snad život ta nejlepší hra, kde můžeš dělat vše přesně podle svých představ?? ;-)