Příprava na maturitu

Asi nejsem žádnou výjimkou, ale jak se tak kolem sebe koukám, někdy mám pocit, že jsem neuvěřitelně líný ignorant. Proč mám takový pocit, že všichni šrotí a šrotí (nebo se o to aspoň snaží) a já mám pořád jen náladu: S maturitou mi vlezte všichni na záda! Spousta lidí mi řekla, že jsem blázen, že se ještě nepřipravuji a že nemám šanci. Spousta zase, že maturita je fraška, jen se je na to potřeba podívat. A já nic. Mám divný pocit, že je něco špatně.
Letos jsem neotevřel ještě žádnou učebnici, nezpracoval jsem si jedinou zkoušenou otázku (teď nepočítám to, co jsem musel např. na referát z angličtiny, ale třeba na češtinu z literárních testů jsem se taky neučil), neudělal ani ň. A ani skoro nemíním. Teda míním, ale nikdy se na to nějak nenajde (nevyzbyde) čas. A to ni na docela oblíbenou fyziku.
Ktomu mě potápí myšlenka, že taková Bžochi by mě nechala propadnout, i kdybych se rozkrájel, a že i když se teď rozkrájím, do zkoušky 90%, co se naučím (aspoň z literatury), stihnu zapomenout. Vážně, nekecám. Tak to prostě je. Proto se na to musím naučit až o svaťáku a to je už (podle slov mnohých) pozdě.
Na druhou stranu mi pár lidí řeklo, že pokud k tomu přistupuji takto a nakonec mi to vyjde, tak budu stíhat Matfyz stylem: Za týden je zkouška, začnu se učit. Což je milé, ale nabourává to velmi krutě mou (i když zcela bláhovou) touhu, že se budu učit průběžně. Nevím, jak nakonec skončím, ale jsem optimista a věřím, že svou sázku s Vojtou o tom, kdo se dřív začne připravovat, vyhraji... :D

Vůle

Mám velmi zvláštní vůli. Někdy jsem tak tvrdohlavě zanícený, někdy chci dělat přesně to, co mi má vůle říká. Někdy mám ale pocit naprostého uspokojení z dělání toho, co chci dělat právě teď! A i to patří vlastně do toho, k čemu jsem se už předem rozhodl, neb je to pro mě prvotní, rozhodovat se bezprostředně, v pravém okamžiku. Dá se říct na poslední chvíli, ale pro mě je to právě ten.. pravý okamžik...
Je ale těžké s touto odchylkou dělat něco s dlouhou dobu předtím rozhodnutým... Má to takové velké chvění ve chvíli, kdy to mám začít provádět.. A pokud to prostě ještě není nezbytně nutné a chci dělat něco jiného více, prostě se rozhodnu jinak. Co ale dlouhodobé hodnoty? S tímhle přístupem jsem pořád vlastně schopen naprosto čehokoliv. Je to tak správně?
Dnes jsem dal přednost čtení knížky. Odpoledne jsem se začetl do již dlouho neviděného fantasy románu Farseer. Poslení kniha trilogie Snědý muž. Kéž bych jen nečetl tak pomalu... Teď jsem skončil. Ačkoli vím, že budu zítra ráno nevyspalý. Že jsem se vůbec nepřipravoval na zítřejší test - z celé mluvnice. Dal jsem jí přesto přednost, a jsem šťastný...
Dostalo mě to do zvláštního transu a to já mám vždycky rád. Vnímám víc věcí najednou, mám filosofickou náladu, jsem uvolněný, smutný, spokojený, pln naděje... Asi mám ženský mozek :)

Stemael

Tak jsem si dnes nostalgicky zavzpomínal na kdysi mnou programovanou hru Stemael. Na stránkách je krásně vidět, v jaké fázi mé programování skončilo, avšak nepropadejte přesvědčení, že to bylo jen krátké vzplanutí... Ono se to vyvíjelo postupně celé čtyři roky.
Je zajímavé, že mám pořád chuť něco takové tvořit, mé motivy zůstaly stejné. Jen bych k tomu teď přistupoval asi dost jinak a hlavně bych to už nechtěl dělat sám. Buchin se postaral o nádhernou grafiku, ale vlastně se to zabodlo na mé neschopnosti něco pořádného naprogramovat. To prostě nemůže dělat jeden člověk.
Říkám si, jestli se k tomu vrátím na vysoké škole, nebo to ve mně zanechá jen nostalgické vzpomínky na mé toužebné fantasy dětství. Představa, že budu mít více času, je sice lákavá, ale nejspíš velmi nepravděpodobná. A tak uvidím, jestli se to znovu rozjede.. A tentokráte do nějaké reálné podoby.
Opět se ale musím ohlédnout ke zkušenostem jiných lidí a to konkrétně PSa. Ten mi jednou vyprávěl, jak když byl mladý (18), tak chtěl programovat letecký simulátor. Strávil tím hodně času, ale nikdy to nedotáhl do nějaké hratelné podoby. A že by se k tomu po letech vrátil??

Tak nevím, ale doufám, že si s tím ještě užiju a zahraji si pak konečně hru přesně podle mých představ... Do této touhy se mi vrtá jen jediná myšlenka: Já tu hru vlastně hraji, není snad život ta nejlepší hra, kde můžeš dělat vše přesně podle svých představ?? ;-)

Matfyz

Jsem strašný blázen do Matfyzu. Asi jste si všimli. A kdo mě ještě nezná, tak už ví... To neznamená, že to, co se tu můžete dočíst, platí pro lidi z Matfyzu (nechci dělat odstrašující reklamu:). Ale nejspíš to platí opačně: Lidé jako já mají radi Matfyz a vše kolem něj.

Co mě ze všeho nejvíc mrzí, že jsem se o tom dozvěděl až tak pozdě. Nebýt špatné informovanosti u nás ve škole, jistě bych mohl už o dva roky dřív řešit matfyzácké korespondenční semináře, a jezdit na jejich úžasná soustředka. No co se dá dělat, musím využít času, co mi zbývá, pro proježdění všeho možného, než odmaturuju... Jako, že už mám čas, který se nedá počítat na celé roky...
Nicméně se mi stala naprosto dokonalá věc. Nějak jsem se dostal na Zimní školu matematiky a fyziky! Nemohlo se mi snad dostat lepšího dárku... Určitě to všem doporučuji a kdo se mnou aspoň nějak nachazí slast v matice či fyzice, nebude se nudit :D (jen to o tom vlastně vůbec není...)