Pomaturitní blaženost

Áááááááááh!

Tak už oficiálně nejsem student střední školy :DDD Konečně, je to úleva... Všem, co to ještě čeká, přeji hodně štěstí... A přeji jim, ať už jim to utrpení rychle uteče, ta uvolněnost potom je opravdu pocit, který stojí zato.
A všem, co mně drželi palce, mocmoc děkuji, stálo to za to! Měl jsem fakt štěstí na otázky. Ať si oholim hlavu do plešata, že jsem měl z té fysiky dostat jedničku, ale což :) o známky mi přece nešlo a zase, kolik jsem jí věnoval? Nebylo toho moc.
Takže můj odhad mi skoro přesně vyšel - jen fysika dvojka. No, mám to za to, že jsem v něčem tak trochu jako magor ;) (Když už jsem té češtině věnoval posledních pět dní [PĚT DNÍ!!!! JÁÁÁ!!!], tak si neodpustím nějaké ty narážky.)

Zvláštní je trochu ten pocit, že teď nikam nepatřím - od Matfyzu mi ještě potvrzení nepřišlo - ale ta svoboda! Ty možnosti! PRÁZDNINY :DD

Minidepresivo

Jak tak koukám na naše třídní stránky a zírám na ten nápis: Do první maturity zbývá 7 dní...

Tak si tak říkám, inu, konec... Vím, že ta první maturita, ano, týká se i mne, pondělí, toť můj Den. Nestresuji se, nemám to zapotřebí. Vše mám naplánované, jestli to půjde, jak to šlo doposud, neměl bych mít problém a do čtyřek bych se vešel :) Schválně sem napíšu za týden a jsem velmi zvědav, jestli se trefím do svých známek...
Jen si tak melancholicky říkám, to už je vážně konec? Konec středoškolských dnů v lavicích, na které každý starší tak s láskou vzpomíná? Vždy jen slyším: "Co já bych za to dal být zase...??" Je mi z toho trochu smutno, ale zato vím, že toho mám ještě spoustu krásného před sebou... Něco ale je na tom, jak Iris psal, najednou mizí taková ta jedna jistota, takové to jasné, zřejmé samo. Inu vzhůru do života nejistoty a nečekaných dobrodružství :)) Jsem dobrodruh, to nevíte?

Takže jak zakončím první velkou etapu svého života? Jaký odlomím střípek a co mi k tomu řeknou ostatní? Můj odhad? Ne, nebo spíš v co doufám? Troufám si moc, když si věřím, že to udělám? Nebo se pak jen budu divit, až zjistim, v čem to plavu. Slavnostně slibuji, že sem, jak jen budu moci, napíšu své skutečné známky, jen pro zábavu. Inu, matika 1. Nevím, ale jestli se všechno nepo-, myslím, že mi dá jedna. Fysika? Fysika, možná bych si věřil víc, ale po dnešku :) Vejdu se do dvojky. Když budu mít štěstí, tak 1, když ne, tak 2, zaleží na tahu. Co tam máme dál? Angličtina - tak teď už jsem vážně na tenkém ledě. Vůbec nevím, co můžu čekat, ale s přihlédnutím k mé nervozitě a k tomu, že předsedkyně má být angličtinářka - za tři... Jinak nečekám, se štěstím líp, ale spíš ne... A čeština? Tu jedinou jsem zatím vůbec nedělal, proto je to pro mě opravdu tip (měl bych se vsadit). Inu, slohovka za tři, tak si budu věřit a říkám celkově za tři, toť můj odhad, ale když budu mít smůlu, tak hůř... :)

Protože mám ale v poslední době opravdu dobrou náladu a všechno se tak krásně daří, budu mít určitě štěstí... ...takže, celkem za osm. Co vy, věříte mi? ;) :D

Příprava na maturitu

Asi nejsem žádnou výjimkou, ale jak se tak kolem sebe koukám, někdy mám pocit, že jsem neuvěřitelně líný ignorant. Proč mám takový pocit, že všichni šrotí a šrotí (nebo se o to aspoň snaží) a já mám pořád jen náladu: S maturitou mi vlezte všichni na záda! Spousta lidí mi řekla, že jsem blázen, že se ještě nepřipravuji a že nemám šanci. Spousta zase, že maturita je fraška, jen se je na to potřeba podívat. A já nic. Mám divný pocit, že je něco špatně.
Letos jsem neotevřel ještě žádnou učebnici, nezpracoval jsem si jedinou zkoušenou otázku (teď nepočítám to, co jsem musel např. na referát z angličtiny, ale třeba na češtinu z literárních testů jsem se taky neučil), neudělal ani ň. A ani skoro nemíním. Teda míním, ale nikdy se na to nějak nenajde (nevyzbyde) čas. A to ni na docela oblíbenou fyziku.
Ktomu mě potápí myšlenka, že taková Bžochi by mě nechala propadnout, i kdybych se rozkrájel, a že i když se teď rozkrájím, do zkoušky 90%, co se naučím (aspoň z literatury), stihnu zapomenout. Vážně, nekecám. Tak to prostě je. Proto se na to musím naučit až o svaťáku a to je už (podle slov mnohých) pozdě.
Na druhou stranu mi pár lidí řeklo, že pokud k tomu přistupuji takto a nakonec mi to vyjde, tak budu stíhat Matfyz stylem: Za týden je zkouška, začnu se učit. Což je milé, ale nabourává to velmi krutě mou (i když zcela bláhovou) touhu, že se budu učit průběžně. Nevím, jak nakonec skončím, ale jsem optimista a věřím, že svou sázku s Vojtou o tom, kdo se dřív začne připravovat, vyhraji... :D

Vůle

Mám velmi zvláštní vůli. Někdy jsem tak tvrdohlavě zanícený, někdy chci dělat přesně to, co mi má vůle říká. Někdy mám ale pocit naprostého uspokojení z dělání toho, co chci dělat právě teď! A i to patří vlastně do toho, k čemu jsem se už předem rozhodl, neb je to pro mě prvotní, rozhodovat se bezprostředně, v pravém okamžiku. Dá se říct na poslední chvíli, ale pro mě je to právě ten.. pravý okamžik...
Je ale těžké s touto odchylkou dělat něco s dlouhou dobu předtím rozhodnutým... Má to takové velké chvění ve chvíli, kdy to mám začít provádět.. A pokud to prostě ještě není nezbytně nutné a chci dělat něco jiného více, prostě se rozhodnu jinak. Co ale dlouhodobé hodnoty? S tímhle přístupem jsem pořád vlastně schopen naprosto čehokoliv. Je to tak správně?
Dnes jsem dal přednost čtení knížky. Odpoledne jsem se začetl do již dlouho neviděného fantasy románu Farseer. Poslení kniha trilogie Snědý muž. Kéž bych jen nečetl tak pomalu... Teď jsem skončil. Ačkoli vím, že budu zítra ráno nevyspalý. Že jsem se vůbec nepřipravoval na zítřejší test - z celé mluvnice. Dal jsem jí přesto přednost, a jsem šťastný...
Dostalo mě to do zvláštního transu a to já mám vždycky rád. Vnímám víc věcí najednou, mám filosofickou náladu, jsem uvolněný, smutný, spokojený, pln naděje... Asi mám ženský mozek :)