Ohnivé léto

Zápalka dávnověká kdysi škrtla o mou matfyzáckou duši a zapálila malou pestrobarevnou svíčku, vrhající paprsky na všechny strany. Plamínek jsem chránil celou svou duší, i když se jej zpočátku mnozí snažili sfouknout. I jiné strasti jsem překonal, když vosku bylo málo či knot dohoříval, vždy někdo mi pomohl a já doplnil jsem zásoby, aby teplo bylo mi...

Inu dřevo jsem sbíral, když jsem se rozhodl, že na mff nastoupím a s lidmi mně blízkými začnu se víc vídat. A během října rožnul jsem malou pyramidku, kterou jsem si postavil ze svého očekávání i pramalých znalostí. Chytla skvěle a já šel hned dál sbírat palivo...
Našla se malá hořlavá dřívka, větší kvalitní dřeva, ale i velká, škoda že takřka nehořlavá polena. V zimě bylo třeba tepla a ohníček vyhříval ve mně malou světničku. Na jaře okna jsem opět otevřel, dveře vysadil, i zdi proboural. Ohýnek skomíral, zatímco jsem hledal týpiové tyče na větší letní příbytek. Tak málo dřev ale všude bylo, až jsem i nějaké tyče spálil, aby mi plameny nepomřely. Z dobrého základu ale jinak ničeho jsem nakonec v sobě týpí postavil a do ohně přiložil. Přátelé, které jsem tam zlákal, mi vždy kus paliva přinesli, až pocit ve mně převládá, že v zimě může klidně mrazit.
Cítím teď, jak se ve mně rozhořívá velmi silný, mocný plamen. Tolik milých lidí v mém týpí odpočívá, kvalitní dřevo mi přinesli - ono tak příjemně hřeje... Vám děkuji. Doufám, že se mnou dlouho pobudete.
Mám celé léto před sebou, bych lining vyrobil, ozdoby přidělal, ležení zpříjemnil. Do ohně budu dobře přikládat i urožním si výborných večeří. Nevím, jak dlouho mi dřevo vydrží, ale ohýnek nezemře ještě dlouho. Ať je jakkoliv, vždy se najde dost, čím krmit plameny. Hlavní je, jak je nám právě teď.