Snažení

Každý z nás se asi o něco snaží. Ať už vědomě či naprosto nevědomky, někam jdeme, něco možná chceme. Znám dost lidí, nebo jsem aspoň znal, kteří nevědí, co chtějí. To je něco jako plány do budoucna, ale o tom já nemluvím... Myslím, že je v jistém smyslu skvělé nedělat si starosti s životem na roky dopředu. Není nejspíš jen z mé zkušenosti, že takové plány stejně většinou nevyjdou.
Rád si hraju s představami, ale bavím se tím, že si s nimi hraju. Nežiju v nich. Snažím se být v přítomnosti. Lidé se v ní vyskytují a často je to moc pěkné. Velmi rád se bavím s lidmi, kteří mají aktivní mysl, kteří jsou připraveni na cokoliv. S takovými je pro mě radost si vyměňovat energii - jak tomu tak říkám :) No ne?
Pak jsou ale lidé, nebo případy, kdy sice někdo žije v přítomnosti, aspoň v danou chvíli, ale to tak intensivně, že je vlastně úplně mimo. Intensivně v tom smyslu, že je na něm vidět jistá snaha. Může to být cokoliv i v různé míře. Uvedu pár příkladů.
Na jeden si vzpomínám v jistém zvláštním smyslu. Vím, že jsme jednou kdysi řešili, jestli je na lidech poznat, jestli už měli sex. Často jsme si říkali, že je to znát dost jednoznačně, ale to není něco, o čem tu bych tu chtěl rozpoutávat debatu. Spíš si vzpomínám na jeden případ, kdy jsme jednu osobu označili tak, že z ní ten sex vyloženě "vytejká", "kape". Z některých září, ti lidé jsou sexy, z některých prostě ukapává - a v tom slově je cítit, co tím člověk myslí. Prostě je ta osoba tak nadržená a dává to svým obětím tak jasně najevo, že je z toho člověku prostě blbě. Zažili jste někdy ten pocit?
Jako druhý příklad bych uvedl to, čeho jsem si všiml teď na víkendové stáži aikidó - kdy jsem si spojil právě tento pocit z některých lidí. Sem tam jsem cvičil z osobou, která byla vyloženě neaktivní, řekl bych pasivní. Ten flegmatismus z ní vyloženě kapal... Ve chvíli, kdy jsem v určitém tempu (a nemyslete si, že v nějak rychlém, aikidó se cvičí i velmi pomalu), ona osoba mě z něj okamžitě vytrhla. Ve chvílích střídaní se při cvičení jsem zažíval táhlé prodlevy, kdy se přesouvala na dané místo a trvalo, než začala cvičit. A přitom jsem pozoroval naprosto mdlý unudění obličej. Nevím ani, jestli mohu tento případ zařadit do toho, že se někdo o něco snaží. (Je otázkou jestli se o nicnedělání může člověk tak urputně snažit :))
Nemohu říct, že by tito lidé nežili 'teď'. Je to ale pořád něco, co nepovažuji za dobré. Pokud mě takové jednání neotráví (protože musím s těmi lidmi pracovat), pak mě minimalně nějak znechutí. I jinak roztomilé matfyzákovství je někdy skoro nechutné... :)
Snažení, lpění je i podle jiných nějak nedobré... Někteří by řekli, že lpím na svých dlouhých vlasech. Vždy jsem si říkal, že nemohu lpět. A že kdyby mě někdy - kdykoli napadlo, že bych se mohl ostříhat, udělám to. Nebudu si říkat: Kolik let mi to rostlo? Kolik práce...? ...víte, co mě napadlo? ;)

Aikidó

Musím přiznat, že se mě stále z čundru drží neskonale úsměvná nálada. Je to jako bych právě přijel, nadšen ze všeho, co jsem zažil. Nic včetně školy mi nedokázalo mou vlnu narušit, jako bych se do ní pokaždé okamžitě vrátil, jen otřen o trpkost, ale hned zas oprášen. Myslím, že jsem se tam vážně zmeditoval. (Zní to skoro jako zhulil:)) O to víc mě asi dnes nadchlo cvičení aikidó, kam nyní už vcelku pravidelně chodím. A to tak, že vám o něm i cosi napíšu...

Navštevuji cvičení v Aikidó Centru Fudóshin v Praze, jehož hlavním vedoucím je Václav Kubát, dobře známý jak na matfyzu jako učitel, tak i jako sensei se 4. danem mezi aikidó žáky. Docházím na cvičení dvakrát týdně (mohu až pětkrát), přičemž jednou míváme právě jej a podruhé jednoho z dalších neméně skvělých mistrů. Míváme i vlastní víkendové stáže - jakási soustředění - a přitom máme ještě na výběr spoustu dalších, které se často konají. Tedy o možnost intensivně cvičit není nouze...
Co to vlastně ale je aikidó? Aikidó není jen obranné bojové umění, jak je asi obecně známo. V překladu toto japonské slovo znamená asi "cesta harmonie mysli" či "cesta harmonické životní síly". Důležité je ale právě to slovo cesta - dó, znamená to, že jde i o jistou filosofii, je to něco, co ovlivní i vaši psychiku. Neméně důležité je i ai - harmonie a ki - energie. Ty jsou totiž základem všech technik, celého přístupu. Aikidista využívá akce protivníka proti němu samému, dokáže přijmout jeho energii a vhodně ji transformovat ve svůj prospěch. A svou neútočností získává aikidó jedinečné postavení ve světě bojových umění...
Dost už ale teorie, je velkou pravdou, že co je to aikidó opravdu zač, pozná člověk jen až na vlastní kůži, žádné čtení, přemýšlení mu to nikdy neukáže. Je to jako s meditací, nikdy nezačnete meditovat, když nad tím budete jen přemýšlet :) A toto cvičení je opravdu skvělá meditace, velmi uvolňující způsob, jak se udržet svěží a jak vyčistit svou hlavu od všech denních zbytečností...

Jsem teď pro aikidó úplně nadšený, i když je to už pár let, co ho cvičím. Vždy je totiž co zlepšovat a já ještě nejsem ani na pořádném začátku studia :P S mou současnou veselou náladou se to ale velmi krásně a zajímavě pojí a vlastně mně ji o to víc rozvíjí. Jsem velmi vděčný zakladateli aikidó, Morihei Ueshibovi, a všem, co mě učí toto krásné umění.

Českým lesem

Ano, jak už někdo přede mnou prohlásil, ještě se mi nestalo jít jen tak na jaře na vandr a mít celé čtyři dny tak nádherné počasí s blankytem modrým ráno i večer... Nádherněji snad nemohlo být, ani chladno ani vedro, přesto dost tepla na koupání. Nespálil jsem se, přesto jsem se trochu opálil. Nešli jsme zrovna v civilizaci, přesto jsem měl jen jedno klíště :)
Jak nádherně je v Českém lese, jak nádherně je v přírodě. Jeden den jsme šli úplně sami, neviděli jsme jediného člověka... Jen krávy, kopce, pampelišky a stromy. A nebe. Měl jsem času na přemýšlení. Skupinka, se kterou jsem čundroval mi dala spoustu námětů na prozkoumávání a rád jsem si s nimi vyměňoval myšlenky.
Ponořili jsme se trochu do tajů zenu i jak se na to dívá Osho. A musím říct, že meditace v přírodě to byla dokonalá. Nebylo těžké žít v tom sladkém teď, čuchat vůně, sledovat svět, žít... Večerní debaty u ohínku byly moc příjemné. Ne tak často si takhle zafilosofuji. Nové pohledy na život? :D Že by?
Do Prahy se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. A z Prahy se mi chce, ale opravdu chce zase někam ven. Jak plný pocit to bude, až zas někam vyrazím? Těším se zase na to nerušené nevinné "žbluňk".

Teď a pak

Dívám se zpět a vidím, že jsem od svého posledního příspěvku skoro nepokročil ve svém snažení a přesto už jsem zase někde úplně jinde. Využívám teď času úplně maximum, abych cvičil aikidó, dělal věci, co mě baví a co mi přijdou užitečné... A vždy, ať si vzpomenu kdykoliv, se mi zdá, že mám co nového zjišťovat. Nikdy mi nepřijde, že už bych věděl všechno, co chci, že už bych věděl dost :) Tak mě baví prozkoumávat svět!

Úspěšně jsem zničil oba své domácí počítače, klekly oba pevné disky, žádná možnost záchrany... Co mě nejvíc mrzí, přišel jsem o všechny své krásné fotky z posledního víkendu, kde se mi tak líbilo! Ale víte co, nejcennější je, co si odnesete v duši a to mám a nikdy neztratím...
Jako zázrakem se poštěstilo, že jsem měl šanci pořídit si notebook, takže se teď učím zacházet zase s novým strojem. Hmm, jak já rád objevuji :)
A již se blíží dlouho (spíš bych ale řekl krátce) očekávané zkoušky - měsíční to období intense matematiky :) Těšíte se taky? ;)