Dnes je pro mě velký den, neb jsem právě poprvé navštívil nějakou meditaci, Oshovu meditaci. Možná víte, kdo mě trochu zná, že Osho je jeden z mých oblíbených filosofů a jeho slova jsou často mluvící mi z duše. A tak jsem se těšil, že zde zažiju opravdu nabuzující zážitek, něco, co mě posílí - podobně jako čtení jeho knížek - co mě posune dál... A také byl :DPotkal jsem tam spoustu milých lidí, vlastně, co si budem povídat - všichni tam byli opravdu skvělí. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl takhle positivně sdílející skupinku, jestli někdy. Takhle velkou tedy, kolem 16 lidí. Mám to štěstí, že sdílím štěstí s menšími skupinkami o dvou až čtyřech lidech, ale šestnáct - to je už vážně úžasné...
Tak zvláštně positivně zapůsobila tato meditace. Stává se vám někdy, že vás na ulici oslovují neznámí lidé? Díváte se na sebe, do očí, v autobuse, metru? Vždy jsem to zkoušel, ale možná jsem se moc styděl, nevím. Ale dnes... Usmíval jsem se na všechny, co jsem po cestě domů potkal. Lidé v buse byli ale většinou slepí. Zkuste to, vidíte, jak uhybají pohledy, oni se vyhýbají vůbec se s očima jiných střetnout!
Viděl jsem za celou dobu jen půlku autobusu, a když jsem vystupoval, nevím, čím to bylo, střetl jsem se očima i cestou vně dopravního prostředku s jednou úplně neznámou dívkou, která jen tak řekla: "Čau :)" Tak kamarádsky jako bychom se dávno znali! Možná za to mohla dnešní zvláštní energie, možná to byla pouhá náhoda. Stalo se něco, co se mi ještě nikdy nestalo, dnes... Upřímně, věříte ještě na náhody? ;)
Viděl jsem za celou dobu jen půlku autobusu, a když jsem vystupoval, nevím, čím to bylo, střetl jsem se očima i cestou vně dopravního prostředku s jednou úplně neznámou dívkou, která jen tak řekla: "Čau :)" Tak kamarádsky jako bychom se dávno znali! Možná za to mohla dnešní zvláštní energie, možná to byla pouhá náhoda. Stalo se něco, co se mi ještě nikdy nestalo, dnes... Upřímně, věříte ještě na náhody? ;)
