Vnitřní klid

Musím říct, že za poslední měsíc, co jsem byl ještě několikrát na Oshových meditacích, jsem se opět hodně změnil. Člověk se pořád probouzí, objevuje něco nového. Mám pocit, že zažívám opravdu hodně a pořád víc a víc. Tolik věcí se stalo, čekaných i nečekaných, a všechny mě posouvají stále dál do svého středu.
Přemýšleli jste někdy, kdo vlastně jste? Považujete se za mozek, celé vaše tělo, nebo věříte v něco jako duše...? Celý svět se točí kolem vašeho já, a co to vlastně je? Napadá mě jen, že aby se život točil hladce, nesmí v tom já být nic navíc, musí být naprosto čisté, čiré... Čím větší struktura se chce nazývat mnou, tím hůř bude klouzat životem.
Dokážete si představit, že jste vašimi pohlavními orgány? Nebo si myslíte, že je to někdo jiný? Dokážete si představit, že jste nic? Pouhé zrnko písku, tak malé, že vlastně ničím není. Pozorujte tak své tělo, svou mysl, svou duši. Slyšíte ty malé myšky myšlenky, jak poletují a tlačí na vás: "Já jsem tady, já jsem přece já. Koukej skrze mne..." Vizte je, ale nechte je plout. Nenechte se ovlivnit.
A až někdy odplují, poznáte skutečně sebe. Budete se cítit. Asi tak se dnes cítím, cítím se. Je mi krásně, protože jsem. Tlačí na mě spousta vlivů, v dnešním světě plném spěchu a spoust. Ale jsem prostě vír, nějak ty vlivy do sebe vtáhnu, důkladně je prozkoumám a až přijde čas, zase odejdou.

Dnes mi někdo řekl, že svítím. Po nádherné meditaci, kde jsem našel své tělo a mysl osvobozené. Pak jsem pohlédl do zrdcadla a opravdu, nějak svítím. Pozorně se prozkoumávám zevnitř a osvobozuji se. Mé tělo i mysl už umí být volné. Co mi ještě zbývá? Duše?
Možná přijde čas, kdy mě nepoznáte. Možná přijde čas, kdy mě konečně poznáte.