Právě jsem se vrátil z vícedenní akce, byl to larp. Úžasně mě to posunulo a cítím, jak moc to se mnou zamávalo. Už nějakou dobu jsem cítil, že tam potřebuji jet, jako sůl. Že potřebuji zase někam, do světa fantasy, magie a hraní si.
Vzpomínám si, jak jsem byl jednou, můj úplně první larp, na Zlenicích. Jsou tomu dva roky, tuším, byl to ročník 2005. Je to nováčkovská akce a já byl nováček. Jel jsem tam i s jinými nováčky - Buchinem, ale i s již zkušenějším Vosťou. Larp to byl obrovský, přijelo snad 300 lidí, byl vícedenní, hrálo se nonstop. Ten princip se mi velmi líbil, hrát pořád, vůbec jsem ale nevěděl, co dělat. Nějak jsem se ale propracoval k mocnějším tam, k těm, co fakt něco dělali a nepřijeli si jenom zabojovat, k těm, co hráli...
Tak jsem k těm lidem přilnul, že když jsem se vrátil, další týdny jsem byl úplně okouzlen, nemyslel jsem na nic jiného, možnost takového si krásného hraní a existence takových úžasných lidiček! Nějak jsem se ale nedokázal s nimi spojit a pak už jsem zas dlouho nikde nebyl.
Až přišel Kamenný kruh, má vlastně téměř jediná jiná akce. Tam jsem se objevil v posledních třech ročnících. Ano, to je skutečně naplňující hra pro zkušené hráče (pořád nechápu, jak jsem se tam dostal), kde věříte tomu, co se děje. Je to opravdu kouzelné.
Za poslední rok a půl jsem nikde nebyl a i všechno učení mi už skoro vymazalo všechny vzpomínky. Nyní jsem si ale oživil svou duši, znovu jsem hrál, velmi usilovně přemýšlel a dával všechno do života mé postavy téměř svatého absolutně dobrotivého kněze. A znovu jsem potkal spoustu skvělých lidiček a doufám, že neztratím nit a v tomto roce si pár hezkých rolí opět užiju. Velmi mě láká měsíční městský larp, který se bude konat někdy v dubnu, snad budu mít příležitost...
Velmi přemýšlím nad hraním rolí. Jsou lidé, co žijí prostě svůj život a nic jiného? Já to asi neumím, jsem přirozeně mlčenlivý a v poslední době jsem se stal více (z mého pohledu až nechutně) zdrženlivým, takže když se chci nějak víc projevit, musím něco hrát. Z cizího pohledu jsem to prostě já, i když možná dost komplikovaný, z mého jsem ale ve své filosofické podstatě velmi prázdný, prostý, jednoduchý. To, co dělám, je asi má touha si hrát, vyzkoušet si různé role. Je to možná něco jako má životní touha nenudit se - dělat stále nové věci, koukat se vždy z nového pohledu. Tím sbírám všechny možné názory na nějakou věc, takovou hrou. To je možná filosofie hry.
Mým cílem je být moudrý, abych byl moudrý, musím mít zkušenosti. V životě si chci proto hrát. Studnice poznání je bezedná, proto bude možné si hrát. A já budu žít, když si budu hrát...
Vzpomínám si, jak jsem byl jednou, můj úplně první larp, na Zlenicích. Jsou tomu dva roky, tuším, byl to ročník 2005. Je to nováčkovská akce a já byl nováček. Jel jsem tam i s jinými nováčky - Buchinem, ale i s již zkušenějším Vosťou. Larp to byl obrovský, přijelo snad 300 lidí, byl vícedenní, hrálo se nonstop. Ten princip se mi velmi líbil, hrát pořád, vůbec jsem ale nevěděl, co dělat. Nějak jsem se ale propracoval k mocnějším tam, k těm, co fakt něco dělali a nepřijeli si jenom zabojovat, k těm, co hráli...
Tak jsem k těm lidem přilnul, že když jsem se vrátil, další týdny jsem byl úplně okouzlen, nemyslel jsem na nic jiného, možnost takového si krásného hraní a existence takových úžasných lidiček! Nějak jsem se ale nedokázal s nimi spojit a pak už jsem zas dlouho nikde nebyl.
Až přišel Kamenný kruh, má vlastně téměř jediná jiná akce. Tam jsem se objevil v posledních třech ročnících. Ano, to je skutečně naplňující hra pro zkušené hráče (pořád nechápu, jak jsem se tam dostal), kde věříte tomu, co se děje. Je to opravdu kouzelné.
Za poslední rok a půl jsem nikde nebyl a i všechno učení mi už skoro vymazalo všechny vzpomínky. Nyní jsem si ale oživil svou duši, znovu jsem hrál, velmi usilovně přemýšlel a dával všechno do života mé postavy téměř svatého absolutně dobrotivého kněze. A znovu jsem potkal spoustu skvělých lidiček a doufám, že neztratím nit a v tomto roce si pár hezkých rolí opět užiju. Velmi mě láká měsíční městský larp, který se bude konat někdy v dubnu, snad budu mít příležitost...
Velmi přemýšlím nad hraním rolí. Jsou lidé, co žijí prostě svůj život a nic jiného? Já to asi neumím, jsem přirozeně mlčenlivý a v poslední době jsem se stal více (z mého pohledu až nechutně) zdrženlivým, takže když se chci nějak víc projevit, musím něco hrát. Z cizího pohledu jsem to prostě já, i když možná dost komplikovaný, z mého jsem ale ve své filosofické podstatě velmi prázdný, prostý, jednoduchý. To, co dělám, je asi má touha si hrát, vyzkoušet si různé role. Je to možná něco jako má životní touha nenudit se - dělat stále nové věci, koukat se vždy z nového pohledu. Tím sbírám všechny možné názory na nějakou věc, takovou hrou. To je možná filosofie hry.
Mým cílem je být moudrý, abych byl moudrý, musím mít zkušenosti. V životě si chci proto hrát. Studnice poznání je bezedná, proto bude možné si hrát. A já budu žít, když si budu hrát...
