Windows Vista

Včera jsem reinstalovával zpět z Windows Vista na Windows XP. Důvodů je k tomu několik - no vlastně mnoho. Bylo to vážně k vzteku, ale přiznám se, že nyní jsem po dlouhé době (ten měsíc s Vistou mi přijde vskutku jako enormně dlouhý zážitek) zase klidný, spokojený a usměvavý. Myslím, že opravdu klidný budu až se konečně dokopu k tomu, abych si nainstaloval Linux, ale to udělám až na svém notebooku, který si nejspíš pořídím tak nejdřív na konci letního semestru...

Nechci tu vyjmenovávat všechny důvody, možná vyplyne na povrch má neznalost, možná má uživatelská nezkušenost, možná hloupost. Nicméně nemůžu vynechat to praktické, co každý asi pocítí...
1) Při každém druhém spuštění nějakého programu musím několikráte odsouhlasit, že fakt chci ten program spustit, obzvlášť pokud ho spouštím "As Administrator". Jinak má program omezená práva a např. neumí mazat soubory či co. Nechápu proč mám jako uživatel, který je přihlášen v systému jako admin, ještě navíc odklikávat takové kraviny!?
Tohle odťukávání se týká zejména instalace programů, takže ač nainstalovat systém je poměrně krátká záležitost, připravit ho potom pro rozumné užití mi trvalo (jako nezkušenému) další HODINY...
Co je na tom tak špatné? Že se to nedá vypnout????????!!!!!!!!
2) Nefunguje mi tu spousta programů, nebo fungují špatně. Fakt jsem možná hloupý uživatel, ale myslím, že většina uzná, že jsem si s tím zrovna já hrál až až a přesto se mi to nepodařilo. Jmenovitě Nero Burning ROM, ZAlarm. Co mi fungovalo špatně - Strong DC++, Skype. Musel jsem často dát procesu maximalní priority v systému, aby vůbec něco rozumného dělal. Voser, ne?
3) Malá poznámka k přehlednosti systému. Jak je oblíbeným zvykem Microsoftu, program má možná vychytané některé věci oproti předchozím versím, je o něco rychlejší. Zato má úplně stejné funkce jako dřív s tím rozdílem, že teď je najdete někde úplně jinde. To, co nám vyprávěl na Albeři správce sítě, jak takhle funguje Office 2007, je svatá pravda, sám jsem si to měl tu smůlu vyzkoušet. Pro Vistu to platí úplně stejně. Ono ne, že by ta funkce (hledaný program) byl někde jinde. On se jmenuje jinak a člověk se k němu reálně dostane o dvě úrovně dál, což v přepočtu pro Vistu znamená přibližně 2,5x + 5 víc kliknutí myši a to nepočítám hledání!

Shrnutí? Už nikdy víc. Nezmiňuji tu pořád spousty drobností, které když se na chvilku zamyslím, mi hned zaplňují mysl (Task Manager se zapíná složitěji; Systém si přejmenuje disky, aby byl na C:\...) - je toho přehršel. A klady? Možná pár nových šikovných funkcí, ale u Visty jsem nic nenašel. Je tu nové - ovládání hlasem. Ale tuto funkci neshledávám šikovnou... :)
Možná ještě jedna šikovnost (tak trochu) - samozřejmě jsem zkoušel pirátskou versi, systém mě skutečně donutil ho opustit, po nějaké době se prostě nespustil, že jsem nevyplnil Product Key. Milý systéme, s radostí!
K tomuto, opravdu, držel jsem se ho zub nehet, zkoušel jsem to nějak přechcat, nějaké cracky, ale asi jsem si s tím nedal záležet, nefachalo mi to... Moje štěstí. Nicméně systém mi dovolil (když nic jiného) přístup na internet, abych si mohl koupit jeho klíč. Což mi umožnilo malým trikem zkopírovat všechna data na druhý disk a v klidu napsat "Format C:"... :D

Tvůrčí komín

Tak poprvé za svou psavou činnost píši něco, co přesahuje maximální počet příspěvků za měsíc - 3. Bojím se toho, že to značí jistou degradaci, možná ale taky víc času a zamýšlení se nad věcmi jiným způsobem (extravagantnějším). Též sem ale chci psát i o věcech, které nemusí být úplně extra, za kterými si nestojím vyloženě nastopro, které nemusí na čtenáře přenést něco výjimečného. Může to být i z mého středu, z běžného žití, co se mi stalo, krátké zamyšlení, co chci někomu sdělit. Něco v čem je znát můj styl psaní, beru to jako jistou novou etapu. Mám v poslední době tvůrčího ducha :P

Tedy... Těžko se mi popisuje něco, co už Iris na svém blogu tak krásně svým způsobem popsal. Vzal jsem Lan a Irida na komín - 105 metrů - krásný výhled, větrno, noc. Snažil jsem se, aby to vypadalo trochu akčně, ale ne, nikdo nás nenačapal. Původně počasí moc nevypadalo, ale nakonec nad námi bylo i jasno, hvězdičky byly. Škoda, že nemám moc dobrý foťák. Natož stativ. Nicméně foto napoví.

K-Scuk

Ke svým příspěvkům o prázdninových akcích, na kterých jsem byl, musím zařadit i tuto: K-Scuk. Tím nejspíš zakončuji velkoakční příspěvky a budu nejspíš dál psát své postřehy o okolí. Toto soustředění totiž výrazně zastiňuje většinu organizovaných akcí, na kterých jsem se ve svém životě objevil, a tak se plně a hrdě zařazuje mezi KSP soustředko i skvělou ŠMF.
Každá taková akce na vrcholu je prostě nej a jen její specifika určují, v čem člověka nejvíc osloví. KSP mi otevřelo oči do nového světa, dalo mi energii (a největší spánkový deficit, kdy vůbec) přemýšlet, má z těch tří asi nejkvalitnější přednášky. ŠMF je zato nej v herním světě, spousta zajímavých situací a plnost s kvalitou celého programu spojené se spoustou pozitivně energicky naladěných lidí dává čas strávený na soustředku neskutečně krátký.

A teď K-Scuk - brněnské soustředko seminářů informatického, fyzikálního a ekologického. Mohl jsem si myslet, že už mě nemůže nic tak nadchnout a oslovit, ale jako vždy jsem se mýlil. Vždy se nejspíš najde něco, co člověku v jeho fázi života fakt sedne. A pokud je to něco nového, je to něco extra... Něco mi to dá.
Tohle bylo pro mě nejfilosofičtěji zaměřené soustředko vůbec. Jakože já rád přemýšlím, filosofuji si. Nevím, čemu to mám přisoudit, snad části ekologického programu, snad všeobecné koncepci her a přednášek, možná charakteru instruktorů, kteří nám fakt hezky provětrali hlavy. Učili jsme se takové základní věci, které by člověk měl znát a umět, přesto se je ve škole nenaučí. Kooperace v týmu, rozdělení základních funkcí, celá psychologie tohoto problému. Vše bylo prověřeno spoustou her, fakt mi to hodně dalo. Nejen něco, o čem bych mohl přemýšlet. Přednáška a hry na decentralisaci - přidali kooperaci v týmu hodně. Trocha telepatie, poslechu ostatních taky nechyběla... Prostě dokonalá teorie spojená s praxí.
Každému, kdo má tu možnost, vřele doporučuji řešit brněnské korespondenční semináře, abyste se mohli dostat na tohle soustředko příští rok. Mě už to mine...

Po takovýhle zážitcích mám sto chutí křičet na některé části světa. Troufám si tvrdit, že mě tyto akce připravili na život mnohem víc než nějaká střední škola (možná i gymnasium). Jsem rád, že jsem se jich účastnil, byl bych jinak teď mnohem chudší. Přijde mi, že mnohé školy (včetně té naší) jsou v tomto ohledu velice neefektivní pro vzdělávání mladých lidí...

Albeř

Konečně to přišlo!
Těšil jsem se jak koza na ledě. Tak jsem se těšil, že se mi ráno podařilo vstát včas. Dokonce jsem si nezapomněl nic zabalit a ještě jsem si stačil užít ranní sprchu. To se mi opravdu nestává často.
No co mám povídat? Nesmím přece nic prozradit. To by mě potom hnali, zveřejnit první zasvěcovací sraz matfyzáků... :) Dobře, kromě různých testů, dostali jsme různá poučení. Nebylo jich moc, ale mnoho. Musím stejně ještě sednout za počítač a spoustu věcí si najít.

Pršelo a pršelo. Byla zima. Občas teplo. Mokro. Na fotce vypadám jako pako. Mokro. Co víc?
Fajn fajn lidi :D

...a návrat do dětství

Mnoho mých známých v poslední době přestává měnit svůj zevnějšek i svůj vnitřek. Mluvím teď asi o svých vrstevnících. Spousta nás musela v poslední době učinit (nebo ještě činí) rozhodnutí s výběrem školy. Musela se rozloučit se svým dosavadním pohodovým středoškolským životem a nalinkovat si život, tak trochu jiný. Každý se s tím vyrovnává po svém, někdo možná bují předsevzetími, někdo se dobře zná a jen už ví, co chce, někdo neví nic a nadechuje se před skokem do ledové osvěžující lázně.

Kolik času se během prázdnin strávilo přemýšlením a srovnávaním si myšlenek? Kolik plněním přání, zažívání zážitků?? Mohu směle tvrdit, že lidi, co znám, jsou teď jiné osoby, než před pár lety. A vím, že v něčem už se nezmění. Nějak se rozhodli, mají svůj neměnný styl, představy. Přestou jsou tací, které takto znám už dlouho...

Jsou lidé, se kterými se mohu smát, bavit, dovádět, přemýšlet a připadám si při tom... ...mladý. Naplňuje to energií, jsou v tom touhy, jsou v tom představy, je v tom hodně radosti :) Je to tím, že už znám tyhle lidi dlouho, vracím se tímto do doby dlouho uplynulé? Je to důvěrou. Je to krásou psychického kontaktu bez zábran, bez překážek, pro které bych se něco zdráhal před druhou osobou odkrýt. To už mi dlouho chybělo.
Znám hodně lidí, co mám rád, ale zdaleka ne všichni jsou hodní mé plné důvěry, se kterou jim mohu půjčit své srdce. Mám na něm už nějaké jizvy. A lidé kolem mě mají malé háčky na provázku, za které si mě tahají k sobě. Je jen na mně, jaké háčky jim dovolím zaseknout. Jak velké a kam. A je jen na nich, jak budou opatrní. Není ale nad pocit, kdy můžete s někým svá srdce sdílet...

Právě to člověka mooc omlazuje, taková nevinnost a bezzstarostnost. Proto chci být pohodář - je hodně bezzstarostný, hodně mladý. Vím, že ale mohu rázem zestárnout o hodně, když se spojím s někým, kdo se točí ve víru svých vlastních problémů...

Jsem vděčný tomu, kdo se se mnou pře a ví, že je to jen hra. Jsem vděčný tomu, kdo se mnou plánuje a ví, že jde jen o to plánování. Mám rád ty, co se mnou prožívají a pak si pamatují.
A miluji svou mourovatou kočku, je tak hebká... :P