K mé náladě

Miluji hezké věci. Miluji hudbu. Když jsem toto dnes zaslechl... Jo, je to ono... Krása

Chci vám dát vše krásné, co znám. Třeba bude na světě víc radosti.

Když máte to správné naladění a poslechnete si toto... Slyším celistvost světa, propojenost. Spolupráci, naději... Budu zkoumat, přemýšlet a napíši to sem. Na co přijdu. Nějaký stroj na štěstí. Nějaký universální životabudič. Neříkám, že to bude pro všechny. Vždy. Ale bude to někdy. Nějak to jde.
Máte rádi příběhy? Je váš život zajímavý? Připadáte si jako v nějakém příběhu? Žijte život tak, jak ho chcete...

Negativní vlny

Taky máte pocit, že na vás dneska doléhá zvláštní nálada? Je to snad tím, že je měsíc v úplňku? Probudil jsem se krásně, v půl jedné, s úsměvem na tváři. Hned se na mě ale ze všech stran vyřítila spousta výčitek a stížností. Tolik negativní energie najednou už jsem dlouho nebyl nucen absorbovat. Dost se to ve mně mísí, vysílám teď zvláštní vlny. Zvláštní den.
Kdy negaci odrážet a kdy ji absorbovat? Odražením se zpravidla nic neřeší, pak se z vás stává útočník. To není dobré, máte pak co dělat sami s tím, co se vám před chvilkou nelíbilo. Vzniká boj, hádka. Záleží jen na síle a vznikají škody, jaký to má smysl? Absorbování už je možná mnohem lepší řešení, ale málokdo to umí. Sám to vydržím jen chvíli, pak se ve mně začíná tvořit energie trpkosti, bolesti a musím se jí nějak zbavit. Chtělo by to se pak naučit někam ten jed vyplivnout, odpouštět. To mi nikdy moc nešlo... Meditace, bezpodmínečná láska, očišťování. Každý by se měl pravidelně psychicky očišťovat, je to jako když se umažete... Taky se jdete pak umýt. Abyste sami třeba někoho neumazali, to se vám stane snadno, člověk je často v psychickém kontaktu s ostatními.
Co se ještě nabízí? Princip aikidó, vyhnout se útoku úplně, nenechat se zasáhnout. To je umění, musíte ale velmi předvídat a bystře reagovat. Navíc to ale naštve útočníka. Je to možná jistá ignorace jeho vědomí, vypotřebuje svou sílu naprázdno. Udělá to příště znovu, dokud se neunaví. Je to asi ale nejpraktičtější řešení.
Jak najít dobrou kombinaci těchto tří principů? Možná že bych měl pro blízké lidi, pro negace, kterým se nevyhnu, naučit se dobře absorbovat. Je to skvělé cvičení na následné očišťování, zkusím to, nejde mi to. Je škoda takové lidi pak zraňovat. Čas od času ale, a taky ve všech ostatních případech, je dobré využít principů aikida. Každý si ublíží jen tak, jak chtěl ublížit vám. A vás to bude stát minimalní úsilí. Ano, i to chce velký cvik. Mám ještě v životě co dělat...

Lidi, co vídám

Nevím, nakolik tohle může tvrdit někdo z jiné školy než z MFF... V posledních týdnech přemýšlím, kam jsem se to dostal. Je to opravdu to, kam patřím? Slyším slova některých svých bývalých spolužáků, že opravdu jinam nepatřím... :)
Kolem mě se opravdu točí spousta podivínů, no kdo by to nečekal. Nebo spíš já se točím kolem nich. Teď nemyslím jen spolužáky, milou sortu lidí. Na těch se ale ještě škola neprojevila tolik jako na těch, kteří zde strávili většinu svého života - naše učitele.
Je to určitě značná deformace, ale např. na matematické analýze se mi dost často stává, že zadržuji smích pod výkladem doc. Holického. Má takové krásné matematické průpovídky a svou mff-typičností mě dohání k záchvatům :D Zato prof. Nešetřil, to je jiné kafe. Ten vypadá, že ty vtipy opravdu říká schválně, ne jen tak mimochodem. Opravdu se mu daří vybírat nejsměšnější přirovnání, toho mám také velmi rád. No a musím se vážně držet při hodinách prof. Krajíčka, který čas od času pronese tak úplně mimo takovou poznámku, zanechá ve všech přesně pomlku takovou, abychom všichni slyšeli, co pronesl, a hladce pokračuje ve výkladu. A jeho poznámka se zpravidla týká něčeho úžasně lenostního, nevím, jak to vyjádřit. Vždy pronese něco takového, jak by si rád nesmírně ušetřil práci (taky to tak udělá), natož začne výklad, ze kterého se nám začne motat hlava. Např. posledně pronesl: "Po Vánocích zachováme klid, budem se rekreovat... Já teda rozhodně." Nevinné, což? (Značí to, že po Vánocích už nám odpadnou semináře.) Z kontextu se to ale nedá vydržet :D
Splolužáci jsou taky milá sorta, o těch ale jindy. Dlouho však nebudou mít na všechny naše již otrlé učitele, kteří při požárním cvičení spokojeně zalezou do svých kabinetu, div se tam nezamknou a nenechají se ničím vytrhnout. Nicméně jsem potkal taky jednoho fakt úplného cvoka. To takhle jednou sedím v knihovně v Karlíně, poklidně se učím, načež pán proti mně u počítače najednou prohlásí:
"Děti budou nešťastný z dalších mrtvol." ...následuje půlminutová odmlka...
"Nevím, co budou dělat."
"Je to kouzelná kaše." ...zvedl se a jal se k odchodu...
"Chacha." ...opět si pro sebe prohlásil a zmizel.
Fakt dost mě to vylekalo. "Chacha" bylo vyslovené, nebylo to cito-slovce! Doufám, že podobných magorů po Matfyze nelítá víc. Aspoň mám odstrašující příklad, co nechci, aby se ze mě někdy stalo.
Bůh nám všem žehnej!

Nestíhám...

Taky máte pocit, že nic nestíháte?
Vždycky jsem si dělal srandu z toho, když mi dopělí říkali, až budeš starší, budeš mít ještě míň času než teď. Srandu - no prostě jsem si to nedokázal pořádně představit. Teď už ano :) Představa, že až budu pracovat, bude to ještě horší, je pro mě opět nedosažitelná, ale což...
Nejsem v tom sám, co slyším kolem sebe, mí vrstevníci jistě potvrdí tento lack of time. Je to u vás stejné jako u mě? Jako příklad uvedu, že ještě teď jsem si nevybalil věci z víkendu (PŠMF). Nebudu vám nalhávat, že dřív by se mi to nestalo - svou leností jsem olpíval ve všech směrech. Ale teď jsem prostě neměl šanci! Přišel jsem domů každý den až po 22. hodině, jen co jsem vstal, hned jsem zas vyjížděl a přitom jsem neudělal nic významného - vše jen škola :)

Půjčil jsem si teď něco hezkého z knihovny v Karlíně - je opravdu dost rozsáhlá a najdu tam téměř všechno, co mě z matematiky zajímá. Tak hurá do studia!!