June 19, 2011

O filosofii, jak ji miluji

Rozumět modernosti.
Pochopit, v čem spočívají úskalí dnešní doby.
Naučit se vidět věci z nadhledu, v jejich celkovosti.
Sledovat směřování dneška.

Znát sám sebe.
Žít z vlastního pramene, u sebe samého.
Být sám sobě věrný.

Jako student i učitel naplňovat podstatu vzdělávání.
Vidět smysl.

A hlavně - nenechat se otrávit :)

To vše je pro mě filosofie, která mi byla darována skvělou učitelkou, kterou miluji, úžasným autentickým člověkem, profesorkou Annou Hogenovou. Za poslední rok, co jsem chodil na její přednášky, mi dala více než znalosti, schopnosti či dovednosti.

Otevřela mě. Probudila mě.

Pro pocítění jejího učení, podívejte se třeba na tento rozhovor, přečtěte si třeba následující článek anebo se přijďte příští rok podívat na nějakou její přednášku na HTF či PedF UK. Velmi doporučuji!

June 08, 2011

Bouří vody mezi učiteli učitelů?

Má přechozí reflexe vyvolala velké pobouření. Bylo jí na mnoha místech vytčeno mnohé, zejména příliš agresivní postoj znemožňující diskuzi nebo jmenování konkrétních lidí či úřadů, vedoucí k možnému očernění jejich jména. Na druhou stranu je chválena za označení palčivých problémů a zájem něco řešit. Nevím, nakolik se mám omlouvat či hájit, nicméně základní účel splněn byl. Hovoří se, vody bouří.
Přesto musím pro čistotu jmen znovu jasně vzkázat: Omlouvám se všem, které jsem byť i nepřímo jmenoval a cítí se nějak dotčeni či poškozeni. Přijímám veškerou kritiku své ostrosti s tím související a kaju se, že jsem měl pocit, že to musím udělat. Mým cílem nebylo a není někoho poškodit, ale zlepšit celkovou situaci. Přijměte prosím mou kritiku jako reflexi - zpětnou vazbu, která věřím prospěje. Její zvěřejnění ovšem nepovažuji za chybu, stejně jako nepovažuji za chybu veřejné zpětné vazby ve studentských anketách (kam bych býval kritiku jinak napsal - a byla by ještě ostřejší a konkrétnější). Naopak jsem napsal věci v souvislostech, takže dávám možnost lidem k probrání vazeb mezi jednotlivými problémy.
Překonejte tedy prosím mou přílišnou konkrétnost a odložte svůj pocit ublížení či uraženosti a věnujte se podstatě problému. Pomozte označit přesněji, co není dobře nebo by mohlo být lepší. O to mi především jde.

Pokusím se nyní zformulovat svůj ucelenější pohled na problém vzdělávání učitelů (matematiky, ale i jiných).

Nejtěžší zamyšlení se na první pohled zdá, co bychom měli učit. Vzhledem k vysoké odbornosti na MFF si myslím, že hranice téměř nejsou, takže zbývá vyřešit, co se teda bude učit.
Problém toho, co učit budoucí učitele je velmi nesnadný a mnozí se tím rozhodně zabývají. V oborové stránce je jistě potřeba předat dostatečný základ (rozvíjející nejdůležitěji nadhled) v látce, kterou budou učit, ale i v látce, která na ni navazuje. Věřím, že tohoto úkolu se může MFF zhostit s dokonalostí. Bohužel, vzhledem k tomu, že písemku uveřejněnou v minulém článku (z didaktiky matematiky) nenapsala úspěšně ani polovina studentů, něco je asi špatně. Ať už je to tím, že se do 4. ročníku dostali lidé, kteří by tam neměli být, nebo nebyla procvičování základů věnována dostatečná pozornost, situace je nešťastná.
Kořeny problému vidím v přesouvání probírané látky na nevhodné ročníky - konkrétněji to, že těžký náklad učiva student dostává až ve druhém roku studia. Důsledkem toho jsou podle mě dva zásadní negativní jevy. Zaprvé je to velice nevhodné pro studenta, který není dostatečně "chytrý" a který by studiem "neměl" projít. Buď na to přijde pozdě (na konci druháku, kdy už si nepodá přihlášku jinam), a přijde o 3 roky studia, nebo projde díky shovívavosti učitelů dál. Obojí je špatně, takový student dle předpokladu "nemá" projít a rozhodně by neměl nevhodným výběrem školy ztratit více než 1 rok studia. Zadruhé je to ale nevhodné i pro studenta, který je dostatečně chytrý a kterému pak může 1. ročník připadat příliš lehký a může ho demotivovat od studia (mně se to v jistém smyslu stalo). Celkově je postup v 1. roce tak pozvolný, že student získá pocit, že se po něm vlastně nic nechce a studium zvládá bez práce a větší snahy.
Co s tím? Bohužel poslední tendence doby ukazují, že z hlediska minimálně nejbližších pár let, budou na studium učitelství přicházet stále hloupější a (střední školou) méně připravení studenti. Na to má mj. vliv také nízká prestiž učitelství a spousta jiných vysokých škol nabízejích toto vzdělání. Studenti se tak rozdrobují a navíc sem přichází už tak dost málo studentů. Volba toho, přesunout těžké učivo do prvního ročníku, je tedy celkem nemístná, protože by tím zkrátka neprošel skoro nikdo.
Navrhuji tedy: Razantě zvýšit nároky na studenty v prvním ročníku, co se týče vlastní práce. Na lehkém pozvolném prvním ročníku je třeba ve studentech probudit "pracovní atmosféru", něco, co na MFF cítím mezi studenty velmi zřídka a poslední, kdo to drží jsou naši kantoři (kteří jsou opravdu velmi pilní). Zkrátka bych od prvního ročníku očekával ujasnění a bravurní zvládnutí středoškolské látky (s určitým nadhledem) a naučení pracovních zvyklostí typu: odevzdávám každý týden na cvičení domácí úkol, na shrnující předměty píšu seminární práce, zajímám se již o pedagogiku a zapojuji se do aktivit katedry (pro středoškoláky). V druhém ročníku může být na místě prohlubování odborných znalostí. Výsledkem bude, že silnější studenti budou již od prvního ročníku motivováni ke studiu a slabší studenti budou zvyklí pracovat a druhý ročník zvládnou hladčeji. Nebo se mýlím, že za kvalitními znalostmi je cvičení, počítání, promýšlení?

A nyní pár slov k tomu, co je ještě mimo oborovou odbornost třeba naučit budoucího učitele. Tuto látku obsahující předměty se schovávají pod označením pedagogicko-psychologická příprava. Tak zejména si myslím, že by příslušní garanti studia měli aktivně spolupracovat a ujasnit si, co od svých předmětů očekávají. Není přece vhodný přístup být na svém písečku a starat se jen o to své, ale je třeba vidět celý vzdělávací proces z nadhledu a hledat souvislosti. Vycházet ze společně formulovaných cílů. Vzdělání přece není jen soubor znalostí, schopností a dovedností z jednotlivých oblastí. Vzděláváme člověka. A hlavně vzděláváme člověka, který potom bude vzdělávat další lidi. Jak můžeme volat po mezioborových vazbách na střední škole, když naše vzory na vysoké škole tohle nedělají?
Myslím si, že je velkou chybou podléhat mínění, že na výchovu dobrého učitele stačí, když bude učitel mít dostatečný oborový nadhled. Že předměty z pedagogicko-psychologické přípravy budoucím učitelům nic zásadního nedají. A že proto není nutné tyto předměty dále rozvíjet, podporovat a že je nanejvýše budeme trpět jako něco, co nám bylo dáno shora. Vždyť přece spousta dobrých návyků je třeba někdy začít pěstovat. Vždyť učitel musí mít nějaké sociální dovednosti a ty se dají naučit. Je snad člověk, který není přirozeně přátelský a upovídaný, pro učitelskou profesi ihned ztracený? Není, všem těmto věcem se dá naučit. Vždyť učitel musí znát spoustu o paměti, inteligenci, dětech, aby jim mohl dobře porozumět. Samozřejmě, že nejcennější pro rozvíjení všech těchto věcí, jsou praxe. Myslím profesní praxe, až po škole, zkrátka učení. Ale znamená to, že nám vysoká škola v těchto oblastech nic nedá, na nic nás nepřipraví, nevaruje?
Velmi znatelně si nyní (ve své vlastní probíhající praxi) uvědomuji, jak rád bych měl ponětí o mnohých problémech, se kterými se potýkám a neumím je řešit. Jak rád bych měl nějakou odbornou kontrolu, abych ty situace vyřešil správně. Co dělat s lidmi, co opisují, podvádějí, chodí na hodině po třídě, rozbrečí se, jsou rozčilení a nespokojení s výukou, mají samé pětky a nejspíš propadnou, mají dvojky, ale mohli by mít na víc...? Všechno tohle jsem musel v posledních 3 týdnech řešit. Co s nimi? Nevím. Možná bych sám něco vymyslel. Opravdu se na to ale nedá připravit? Ani trochu? Kázeň v školách jde totiž rok od roku dolů a je velmi těžké si dnes vůbec vytvořit nějakou autoritu...

Jaké je mé shrnutí toho, jak by se mělo učit? Myslím, že v oborové části je zásadní důraz na práci - ne na znalosti. Důraz na dovednosti, ne na nadání. A to je třeba ideálně zařídit v dobré pracovní atmosféře. A neoborové části přípravy? Měli bychom si to učení hlavně zkoušet. Trénink nejrůznějších situací a modelů včetně dobře provedené zpětné vazby, abychom si z toho jako studenti odnesli více než jen, že jsme viděli, jak to může vypadat. Rozhodně nestačí ty situace jen vidět, nezapomeňte na to, že před pouhými pár lety jsme podobné situace vídali na střední škole každý den. A často byly špatně řešeny. To je potřeba pochopit a probrat. Takže poslední, co bych vypíchnul, je, že bychom o všech těchto věcech měli moct otevřeně hovořit. Proto mi také přijde vhodné, že jsem napsal na blog, co jsem napsal. Je třeba být otevřený a ještě otevřenější na hodinách. Je zcela evidentní, že na to není atmosféra, když se mi např. nikdo z mých spolužáků k článku nevyjádřil jinak než mezi čtyřma očima.

Na závěr přidám ještě znovu reklamu na seminář Rétorika a komunikace od J. Švece, který je podle mě základní pro všechny budoucí učitele (a v jistém smyslu pro všechny lidi), a myslím si, že by ho studenti měli absolvovat již v prvním ročníku (a třeba nějakou pokračující verzi ještě později - nyní je doporučen pro 3. ročník). Jako ukázku přikladám odkaz na projekt Odyssea, na němž se J. Švec zásadní měrou podílí (je ve vedení). Pro všechny doporučuji alespoň přečtení lekce OSV 8.4 o zpětné vazbě. Ta je podle mého základem pro kvalitní otevřenou atmosféru ve škole i na pracovišti, která tu velmi chybí.