Jarní tání

Možná je to dnešním krásným teplým dnem po dlouhé zimě, možná je to mým dlouhým uvíznutím u počítače v poslední době a možná taky mými začínajícími zvláštními pocity vůči škole... Začínám se ve mně obracet energie, jarní míza a chce na povrch, vybublávat a prodírat se skrze iluzorní plošky, které pro ni vytvářím. A ty ji obrací a přelévají, nechávají vidět ve všech barvách i tónech, přesně i volně. Zahřívám se a bublám.
Chci se učit, chtěl bych se naučit v životě ještě spoustu věcí. Jsou ale některé, v škole, velmi vzdálené a obsáhlé, přitom však ryze abstraktní. Zato já teď myslím jiné, spíš zkušenosti fyzické. Duchovní...
Začetl jsem se před pár dny opět do mého velmi oblíbeného filosofa Oshoa a nemohu se od té chvilky odtrhnout od znovuprožívání radosti. Zjistil jsem, že po nějaké době se prostě asi začnu nějak kazit, vzdalovat svým myšlenkám a filosofii, co mám a kterou chci žít. Nic mě dokonaleji nevrátí do mého ráje, než mnohdy i jen pár řádků nějaké Oshovy knížky.
:) Už od začátku, co jsem založil tento blog, chystám se, že sem o něm něco napíšu, tak jste se dočkali. :) Přesto je to jen útržek, existenční informace... Snad později zase něco přidám, až bude čas a chuť :)
A rád pročítám diskuze, potkám tam spoustu podobně laděných lidiček. Toužím dlouho se s nimi setkávat, ale má stydlivostní bariéra nikdy nebyla překročena, až doteď! Už cítím v sobě horkost z toho všeho a zahřívám se víc a víc... Dlouho mě totiž také odrazovali nehorázné ceny různých seminářů (stále jsou nehorazné), ale našel jsem snad něco, co by mohlo být pro mě dostupnější. A souvisí to s aikidó, takže je mi to ještě bližší. Chtěl bych už cítit ty nabité lidi, sdílet tu energii a učit se s ní pracovat... :)
Přemýšlím o životě zase o kus dál, v širších souvislostech. Nacházím už ten pravý impuls? Co vím jistě je, že chci zachovávat vyrovnanou mysl i tělo i energii v sobě. Ale z matfyzu mám jen mysl a zabírá mi moc času. Znamená to, že budu vzdálenější škole? Ano... Ale těším se na objevování nového. Jako bych se vrátil do svých dětských let a cítil tu horu nadšení z celého světa. I když za ta léta považuji dobu před asi třemi roky :) Je to vtipné, jsem přeci ještě tak mladý. Jako bych teď dostal první dan, jsem teprve připraven začít studovat. :) Začít žít.

Organizování

A jsem zpět z týdenní akce, řádně vyčerpán a znaven, ano - byla to ŠMF. Nejskvělejší druh akce, na které jsem kdy byl. Stejně jako minulý rok, vrátil jsem se přeplněn dojmy ze všech lidí, které jsem tam potkal a nevím, jestli je to pro mě teď jen taková iluze, ale milejší a přátelštější skupinku jsem ještě neviděl. Co člověk, to osobnost. Každý na mě nějak zapůsobil...

Tentokrát jsem se na akci poprvé díval z druhé strany, ze strany organizátorské. Byla to docela náročná zkouška a zjistil jsem, že vážně ne tolik věcí jde tak snadno, jak to možná na první pohled vypadá. Mnoho věcí jsme dodělávali až těsně před programem a u většiny přednášek jsem musel improvizovat. Jsou to pro mě cenné zkušenosti a dobré podklady pro poučení do příště. Zbylo by mi pak víc času na věnování se atmosféře akce, ostatním...
Myslím, že sem teď přijeli ti nejúžasnější lidi ze všech akcí, co jsem kdy poznal. Ze začátku jsem se docela bál, náš program pro ně prvního dne totiž spočíval v tom, že je budeme k smrti nudit trapnými vtipy a matematikou, aby pak následně ocenili úplně opačný program a změnu, která byla nachystaná. Někteří vypadali skutečně zhnuseně (což mě jistým zvrhlým způsobem velice těší), ale o to víc mě naplnili teplem, když na konci týdne byli tito všichni ze všeho nadšení. Moc děkuji... Co mě ale trochu zděsilo, že některé ten první den tak bavil (to nudné počítání - faktoriály, násobení z hlavy, písemné dělení...), až jsem se neskutečně bál, že je ta změna nebude ani lákat. Nezklamali mě ale ani tito, protože byli stejně nadšení a báječní i po zbytek ŠMF...
Jsem strašně šťastný, myslím, že se to celé povedlo líp, než jsem vůbec mohl doufat. A to jen díky všem lidem, co se na tom podíleli, mým spoluorgům (moc mi pomáhali, díky) a všem účastníkům, byli jste fakt dobří...

Dá se říct, že je mi líto jen jedné věci. Co mě opravdu nejvíc mrzí je, že jsem nemohl jet s touto skvělou, poctivou skupinou jako účastník, že nejsem o nějakých pár let mladší a nemohl jsem si s nimi užívat jejich neskrývané přátelství tak moc, jak bych chtěl. To samozřejmě neznamená, že jsem si neprožíval některé skvělé zážitky na pozici orga, nicméně je to důvod, proč chci být příště lépe připraven, abych nedodělával program ve chvíli, kdy mohu být blízko ostatních...

Některé margaritky (vzkazy) mě vážně dojaly, dělají mě strašně vděčným, ale i neskutečně smutným. Moc doufám, že Vás, které jsem tam měl tu čest poznat, budu aspoň čas od času vídat. Že budete mými přáteli dlouho a dlouho... Děkuji za ně.