Žít naplno

Nedokážu dělat věci polovičatě. Respektive mě to pak netěší. Nebo dokonce škodí.
Myslím, že když člověk něco dělá, měl by to dělat na 100%, protože právě to, co dělá, je jeho život. A když by to nedělal, tak by vlastně ztrácel kus svého života. To je jako by se vědomě obíral o roky svého života. Proto, když něco děláš, dělej to naplno, vymačkej veškerou šťávu z každého okamžiku, který máš... Není důležité, co všechno v životě stihneš, ale jak se k tomu postavíš...
Nejhorší je, když někdo něco dělá a je mu to putna. Nezáleží mu, dělá něco proti své vůli... Pak v tu chvíli přece jako by nebyl. K tomu se vztahuje jeden můj oblíbený výrok: "Vykouřená cigareta zkracuje život o 2 minuty, vypitá flaška rumu o 4 minuty a pracovní den o 8 hodin." Já bych to doplnil: "...pokud děláš, co tě nebaví."
Takže je jedno, co děláš, můžeš se třeba flákat, pokud budeš chtít, ale hlavně si to pořádně užij! Člověk by měl být vděčný za každou příležitost dělat to, co chce, a plně jí využít. Ti, co to nedělají, jsou pak v životě nešťastní. Každý vždycky ví, co chce nejvíc... A volba je přece jasná...

Negativní energie

Co nesnáším? Nemám rád lidi, co jsou na mě oškliví. Nemám rád lidi, co mě nemají rádi. Když někoho nového potkám, s někým se seznámím, sám k němu chovám jen neutrální postoj a v rámci společenské konverzace s ním zpravidla hledám společný svět, ve kterém nám bude oběma dobře. Tak proč jsou někteří lidé, co nemají rádi už od začátku. Co se jim něco nelíbí, nesnáší, mají předsudky... Fakt mě dožírá, když někdo někomu schválně hází klacky pod nohy, ubližuje, toť však jen ze škodolibosti!
Nesnáším nesnášenlivost... Není pak ale pravda, že bych měl nesnášet i sám sebe? Možná bych to měl v sobě nějak překonat a mít pochopení i pro takové...
Nebýt všech ošklivostí, které nás potkávají, nevěděli bychom, jaký je svět krásné místo.

Energie ve mně

Zjistil jsem zajímavou věc, co se týče mé energie, chuti něco dělat, motivace... Nevím proč, ani jak, ale prostě to tak je.
Myslím, že nemám vůbec žádnou vlastní vůli něčeho v životě dosáhnout, není nic konkrétního, co bych nějak strašně chtěl v životě zažít, nemám žádné tajné touhy, o kterých bych si snil, ale nejspíš by se mi nikdy nesplnili a na stará kolena bych si říkal, co jsem v životě všechno chtěl, ale nikdy nedostal...
Možná je to tím, že jsem si jednou uvědomil (už je to pár let), že stejně nestihnu všechno to, co bych chtěl, a že se musím smířit s tím, že se budu během svého života vzdávat stále dalších a dalších svých zálib, protože bude stále méně a méně času. Víte, o čem mluvím? No a protože jsem extrémista a mám velké problémy něco dělat jen napůl (ale o tom třeba jindy), odložil jsem všechny své touhy a tím jsem se najednou stal kompletně bez tuh! Člověk by si myslel, že budu bloudit ulicemi bez duše...
Došel jsem ale k tomu, že mě uspokojuje, když dělám něco, co mě baví. A co jiného v takové chvíli dělat, než začít uspokojovat základní lidské potřeby... Třeba dělat to, co mě dělá šťastným.(A vyhýbat se tomu, co mě dělá nešťastným.) Ale všechno to byli činnosti, které jsem dříve toužil dělat... Takže jsem vlastně jen přestal plánovat a začal dělat prostě jen to, co mě baví právě teď.
Ale znáte takové ty pocity, kdy nemáte chuť jíst, chce se vám na záchod, ale jste líní vstát...? To stejné se mi pak může taky stát v motivaci, chuti něco dělat, tvořit, zažívat. K čemu, vždyť to stejně nemá žádný smysl!? A tady jsem právě zjistil tu zvláštní věc.
Já se vlastně snažím něco dělat kvůli ostatním lidem. Protože to, co mě vždycky baví a co mě vždycky naplní energií je, že to, co dělám někdo ocení, má to nějaký smysl pro někoho jiného, nějak se to někoho dotkne (i kdyby jen jediné osoby), udělá to někoho šťastným... A také mě velmi naplní vidět nějakou osobu dělat něco s naprostým nadšením pro věc. A pak to můžu dělat také, neb, když je pro to někdo nadšený, pak, když se k němu připojím, budeme nadšení oba. A za třetí mě baví opravdu velká většina věcí (které jsou aspoň nějak zajímavé).
A co z toho všeho pro mě vlastně plyne? Že nejradši dělám věci s nadšenými lidmi, jsem s nimi, tvořím něco pro ně... A naopak vlastně ani nemůžu dělat nic jiného.
Proč tohle vlastně píšu? Protože doufám, že z toho někdo bude něco mít. Proč mě nebaví se učit do školy? Protože to dělám vlastně jen pro nenadšené nebo hloupé lidi - naše učitele. (Nebo pro sebe, jak by řekli, ale to už jsem napsal, že to mě taky nebaví) Proč jsem měl rád Houdkovou? Protože byla nadšená a protože ve mně probouzela nadšení. Proč mám rád matfyzáky, tvořící soustředění? (a jejich účastníky) Protože jsou nadšení :) Proč se někdy cítím tak blbě? Protože postrádám lidi, kteří by byli nadšení. Proč bych rád dělal bláznivé věci? Protože tak potkám bláznivé lidi a ti jsou nadšení! Jsem rád nadšený!

Blázni, vítejte!

Ahoj všichni! Tí­mto si vytváří­m svůj nový svět, ve kterém se budete čas od času protí­nat s mou realitou. Občas mám potřebu si něco promyslet a rád myslí­m nahlas, s nějakým záznamem, protože jinak mí­vám pocit, že je to zbytečné (páč já bych to zapomněl). A tak si tady budu sem tam přemýšlet, rozví­jet nesmyslné debaty s těmi, co se odváží­ nahlédnout do mého světa, a vůbec tří­dit svůj jinak velmi zaneprázdněný mozek (hlavně spánkem)...

Poznámka pro začátek: Pokud budete mí­t z mých příspěvků někdy pocit, že něco chápete, asi bude něco špatně... :D