Příprava na maturitu

Asi nejsem žádnou výjimkou, ale jak se tak kolem sebe koukám, někdy mám pocit, že jsem neuvěřitelně líný ignorant. Proč mám takový pocit, že všichni šrotí a šrotí (nebo se o to aspoň snaží) a já mám pořád jen náladu: S maturitou mi vlezte všichni na záda! Spousta lidí mi řekla, že jsem blázen, že se ještě nepřipravuji a že nemám šanci. Spousta zase, že maturita je fraška, jen se je na to potřeba podívat. A já nic. Mám divný pocit, že je něco špatně.
Letos jsem neotevřel ještě žádnou učebnici, nezpracoval jsem si jedinou zkoušenou otázku (teď nepočítám to, co jsem musel např. na referát z angličtiny, ale třeba na češtinu z literárních testů jsem se taky neučil), neudělal ani ň. A ani skoro nemíním. Teda míním, ale nikdy se na to nějak nenajde (nevyzbyde) čas. A to ni na docela oblíbenou fyziku.
Ktomu mě potápí myšlenka, že taková Bžochi by mě nechala propadnout, i kdybych se rozkrájel, a že i když se teď rozkrájím, do zkoušky 90%, co se naučím (aspoň z literatury), stihnu zapomenout. Vážně, nekecám. Tak to prostě je. Proto se na to musím naučit až o svaťáku a to je už (podle slov mnohých) pozdě.
Na druhou stranu mi pár lidí řeklo, že pokud k tomu přistupuji takto a nakonec mi to vyjde, tak budu stíhat Matfyz stylem: Za týden je zkouška, začnu se učit. Což je milé, ale nabourává to velmi krutě mou (i když zcela bláhovou) touhu, že se budu učit průběžně. Nevím, jak nakonec skončím, ale jsem optimista a věřím, že svou sázku s Vojtou o tom, kdo se dřív začne připravovat, vyhraji... :D