Podstata bytí

Jednou jsem si napsal:

"Jsi tím, koho miluješ,
ne kdo miluje tebe..."

Už nevím, kde jsem to vlastně slyšel, ale měl jsem v tu chvíli zrovna takové... ...rozpoložení. Přišlo mi to velmi vysvětlující, shrnující. To znamená, že jsem v tom našel určitou hloubku.
Napsal jsem si to na lísteček, který mi visí na nástěnce. Abych to nezapomněl. U takových výroků nestačí si je přečíst, možná ani pochopit. Nejsou jen o tom, že si to čas od času připomenu, abych viděl svět z jistého úhlu. Je třeba zažívat, vnitřně být nastaven tak, že toto ve vás už někde je, vlastně pak žijete v souladu s tou myšlenkou.
Není to krásné, zachytit něco, v souladu s čímž žijeme. Fyzici to jistě ocení. Ano, hlavně filosofičtí... Jistě, že se to dá chápat mnohoznačně. Ale když v sobě najdete... ... tak poznáte.

Kdo jsme? Žijeme naše životy, ne cizí, ale přesto je někdy naše bytí někam posunuto, k někomu blíž. Naši podstatu nalézáme v životech jiných lidí. Kolika z nich jsme světlem v duši?

Možná, pokud zahodíme naše ego (o tom mám ještě mnohé co vyprávět), jsme někde rozptýleni, někde kolem, ve věcech, které jsou nám blízké, v činnostech, které milujeme. Jsme v lidech, které milujeme...?