Tak by mě opravdu zajímalo, jak toto zajímavé období kdo prožívá. Když jsem se učil na maturitu, bylo to jakési poprvé, ochutnání velké snahy projít něčím tak trochu větším... Vím, že spousta lidí to brala velmi vážně, připravovali se měsíce dopředu. Někteří byli zato vlažnější, možná jim nešlo o známku, možná věděli, co stačí, aby prošli.
Opakovaní přišlo teď. Kdo jste se o vánocích opravdu učili, dokážu to odhadnout? A kdo to šrotí hlavně teďka a je rád, když se udrží...? Je to tu znovu, a tak i bude za jen pár dalších měsíců. A tak...
Skončí to v době, kdy si přestaneme dělat starosti, neb přijde práce, velké zaměstnání, kde se možná bude dřít pořád. Anebo taky ne :) Kdo nakonec školu neudělá, protože si najde dobrý job? A kdo bude studovat ještě dlouho a sám si na vlastní větší obnos nesáhne ještě roky...?
Zajímalo by mě, jak jsou na tom teď lidi, co jsem znal. Jestli jsou vážní a nebo volní. Jestli se snaží nebo mají vystaráno. Každý má svou cestu a já stále neznám tu svoji, hlavu si pravda ale těžkou nedělám... Naložil jsem si toho málo a taky se tak k tomu stavím, nicméně věci, co musím dělat, chci zvládat pořádně. Mám na to vůbec schopnosti?
Někdy mám pocit, že dokážu jen kafrat (v myšlenkách) a nikdy se mi nepodaří se z toho vyhrabat. Učím se odpovídat na různá sociální témata, časem se tu o nich začnu nejspíš rozepisovat, ale je mi to k něčemu? Mám studovat matematiku, starat se o společnost, dělat, co mě baví, pěstovat lásku, bohatství...? Zvládnu víc věcí najednou, pořádně? :) A co vy?
Opakovaní přišlo teď. Kdo jste se o vánocích opravdu učili, dokážu to odhadnout? A kdo to šrotí hlavně teďka a je rád, když se udrží...? Je to tu znovu, a tak i bude za jen pár dalších měsíců. A tak...
Skončí to v době, kdy si přestaneme dělat starosti, neb přijde práce, velké zaměstnání, kde se možná bude dřít pořád. Anebo taky ne :) Kdo nakonec školu neudělá, protože si najde dobrý job? A kdo bude studovat ještě dlouho a sám si na vlastní větší obnos nesáhne ještě roky...?
Zajímalo by mě, jak jsou na tom teď lidi, co jsem znal. Jestli jsou vážní a nebo volní. Jestli se snaží nebo mají vystaráno. Každý má svou cestu a já stále neznám tu svoji, hlavu si pravda ale těžkou nedělám... Naložil jsem si toho málo a taky se tak k tomu stavím, nicméně věci, co musím dělat, chci zvládat pořádně. Mám na to vůbec schopnosti?
Někdy mám pocit, že dokážu jen kafrat (v myšlenkách) a nikdy se mi nepodaří se z toho vyhrabat. Učím se odpovídat na různá sociální témata, časem se tu o nich začnu nejspíš rozepisovat, ale je mi to k něčemu? Mám studovat matematiku, starat se o společnost, dělat, co mě baví, pěstovat lásku, bohatství...? Zvládnu víc věcí najednou, pořádně? :) A co vy?
12 comments:
Člověku se nejlépe prohlížejí cizí blogy, když se učí na zkoušku, na to už jsem při prvním zkouškovém stihla přijít :o)
Nevím, zda tvé otázky byly řečené jen jako řečnické, přesto na ně chci odpovědět.
Když jsem se učila na maturitu, říkala jsem si - projdu, všichni nakonec projdou. Málem jsem neprošla, ale jsem klikař. Na vejšce (ač je ta má od matfyzu diametrálně odlišná :-D) mi začalo docházet dost věcí. Tak třeba, že já, odborník přes taháky, je už nemám při zápočtech odvahu používat. Taky že už dávno nemám tolik volného času a že jsem obětovala škole spoustu volnočasových aktivit. A v neposlední řadě jsem si uvědomila, že to dělám ráda, protože mě ta škola nesmírně baví a opravdu studuji jen to, co studovat chci.
Jak je to o zkouškovém? Připadá mi to jako noční můra - učím se pořád a přesto máloco dávám. Ještě mi zbývá hodně času, ale už přestávají docházet síly, učit se měsíc a půl v kuse nedokážu, to vím. Jenže mě to všechno stále baví. Bojím se, že tu školu nezvládnu, tohle už není jistota jako gympl, kde člověku vadily čtyřky, ale nikdy nehrozil vyhazov. Jenže - stále mě to baví. Moc.
Toť můj výlev na téma, které jsi udal a které mě hodně oslovilo.
Díky za tvůj příspěvek :) Inu, koho by teď téma zkoušek neoslovilo... Mé otázky jsou polořečnické, takže když na ně někdo odpoví, tak je to vždycky přínosem.
V posledním týdnu jsem si dal učení na první místo a ještě to tak nějaký ten týden zůstane, každopádně už jsem si přivodil docela slušnou bolest hlavy (Znáte to, hlava tlačí přemírou nových znalostí, jako by rostla), která se ale malinko tváří jako nemoc, což se mi nelíbí.
Učení jako takové mě velmi baví, i ta látka a všechno tak kolem, ale teď pochybuji, jestli mě baví to učení zrovna na zkoušky... Člověk tam jde připraven, ale stále spoustu věcí neví a je to jen otázka překročení určité hranice znalostí a nesouvisí to moc s rozhledem nebo hlubším chápáním látky. Aspoň teda u zkoušek, kde jsem zatím byl.
Říkám si hlavně, že bych chtěl asi v příštím semestru věnovat škole (studiu) víc času, abych měl pak volnější zkouškové. Snad se mi to podaří.
No já ti nevím, mám pocit, že už se víc škole asi věnovat nedokážu, protože ten první semestr jsem jí žila - naprosto a úplně. V pátek jsem měla do sedmi, takže jsem nebyla snad ani nikde na víkend. A že bych měla volnější zkouškové teda rozhodně říct nemůžu ;o)
Nuz, ja jsem zas dostal pocit, ze tou skolou musim zit jeste mnohem vic, abych to zacal chapat tak, jak chci. Hmpf. A nejsem si jistej, jestli to vubec ma smysl, jestli na to vubec mam :(
Btw proc se mas starat o spolecnost? ;)
V tom tretim odstavci mi prijde, ze strasne hrotis ty penize. Ja nevim, je to jen dojem, cteni odnekud mezi radky, ale skoro tam vidim takovej fatalismus, jako by uz o zivote bylo rozhodnuto (prace, deti, rodina, duchod... :) A treba to tak skutecne je :) :(
Proto mam tak rad nahodu, pomaha mi bojovat proti tomu fatalnimu :D
To je strasny, to jsou zas kecy..radsi uz koncim :)
Tak zaprvé, zas tolik škole opravdu obětovat nehodlám. Je mnoho pro mě důležitějších věcí, které chci dělat nebo na kterých musím pracovat. Tím věnováním se v průběhu roku nemyslím se vzdát víkendů a tak. Jen si třeba tu látku vážně průběžně procházet a využívat předzkouškových konzultací. Třeba teď bych moc rád nějakou konzultaci, ale během zkoušky mi to přijde blbé :)
Můj odstavec o penězích byl inspirovat jednou debatou, při níž jsem si uvědomil, že po škole tě nic moc než práce nečeká. Možná to je fatalismus, možná prostě fakt. Ale já se každopádně chci věnovat tomu, co budu dělat, minimálně tak usilovně jako teď. A co by to mohlo být jiného než práce? (Alternativy jako další škola se vyhovují... Ale přesto) A z toho plyne něco jako peníze. Tak já jsem např. v ruce nedržel vlastních víc jak 6000 (fakt velká suma), za které jsem si kdysi koupil počítač. To jen zamyšlení, že s prací mě čeká tolik snad dokonce jednou za měsíc :D
A náhoda, ta je fajn. Nebráním se náhodě, pokud zrovna nerozhoduje, v jaké minutě z následující půlhodinky se mi to zase kousne!
Nejak se clovek uzivit musi. Na druhou stranu dneska je zivotni uroven tak vysoka, ze i kdyz budes v pomeru k prumeru strasne chudej, tak ti to zcela pohodlne staci k vyziti.
Co mi pripada fatalisticky z toho, cos napsal - vypada to, ze prace je neco jako nemoc..nebo jako vezeni, mucirna - na 10 hodin te kazdej den nekam zavrou a budou te trapit, jak jen to pujde. Ja si to spis predstavuju tak, ze - vzdycky kdyz budu mit chut - tak pujdu delat cosi, co me bavi (kdovi co to bude, na druhou stranu me bavi docela dost veci, tak snad se neco najde), budu to delat vzdycky tak dlouho, jak me to bude bavit, a eventualne za to vzdycky jednou za cas dostanu nejaky maly penize (ktery ale stejne budou mnohem vic, nez kolik bych potreboval...). Na jednu stranu to vypada idealisticky, ale jelikoz jsem uz potkal hezkejch par lidi, kterym to vyslo, tak si rikam, ze snad mi nahoda taky popreje ;)
K tomu bych ale rek, ze cim lepsi vzdelani, tim vetsi sance k necemu takovymu.
no...zrovna bych se mela ucit genetiku, proto delam cokoliv jineho, nez nad tim sedet. A to me ceka hned den potom dalsi zkouska... Jen proto abych mela pak volno..
Chtela bych reagovat na tu debatu o penezich. Spousta lidi, kdyz studuje, tak nema penize, ale ma cas. Kdyz zacne pracovat, objevi se sice penize, ale na druhou stranu jen ctyri tydny dovolene..Co s nimi? Tyden vanoce u pribuznych, tyden nemoc (kdo by lezl s chripkou k doktorovi...) a pak mas 14dni a hafo penez...To je na nic, ne? Kdyby mel clovek tyhle penize driv, mohl by o prazdninach jet na mesic, dva nekam pryc, do Jizni Ameriky, treba...Ale ted co se 14dny? Mam spoustu penez, tak si to prece musim uzit. Jezdi proto tolik lidi na tyden k mori s all inclusive? Je jim jedno, kolik za to daji, hlavne, kdyz si tech par dnu drahoceneho volna "poradne" uziji...A i kdyby treba all inclusive nebylo to prave pro ne, stejne si nemuzou dovolit jet do Ruska transsibiri, ztratili by tak pulku dovolene ve vlaku...
Neni to trochu pesimisticke? Jasne ze existuji vyjimky. Ale kolik lidi se dobrovolne vzda sveho superplaceneho mista, aby mohl odjet na rok pryc a pak, az se vrati, mohli hledat novou praci...zase od zacatku..
Co z toho teda pro me vyplyva? Rychle dodelat zkousky a pak vypadnout, dokud to jde...a uzivat si, nez prijde ten cas, kdy budu v ty super firme (no dobre...ja asi ne, s tim co studuju :D)...a budu jezdit na tyden na Kanary s capartama.
Mno...trosku jsem od tematu zkousky odbocila. Uz jsem radsi zticha :o)
To je rozhodně docela podnětné zamyšlení, které si skoro zasluhuje nové téma :)
Každopádně souhlasím s tím, že se zdá, že spoustu lidí to tak řeší. A ano, je to pesimistické...
Právě tak nechci nikdy dopadnout a proto se možná dlouhodobě podvědomě vyhýbám tomu, abych si našel podobnou práci. Jak píšeš, asi platí i pro mě, že se svým zaměřením nic takového nenajdu :D Což je skvělé, ale strašidelné zároveň. Vím ale skoro jistě, že když mě práce nebude bavit, hodně rychle se jí zkusím zbavit. A pracovat tolik týdnů v roce?? Bude mě to bavit? :)
Ať jakkoliv, nebojím se ale toho, že bych měl někdy moc peněz a neměl fantasii na lepší využití než "all inclusive". Jak jsem si teď zažil na týdnu na horách, zadluživ se do morku kostí, peněz není nikdy dost...
Jo jo, Zuzka mi skoro mluvi z duse :) Ja jsem si tohle dost hluboce uvedomil na workcampu. Prijel jsem tam stopem, skoro jako otrhanec :) Na druhou stranu jsem mel hromady casu si to tam pred i po workcampu vychutnat, nikdo me nikam nehonil, projel jsem si pulku Maroka - jasne, tema nejhnusnejsima autobusama, co jima jezdej jen ty, kdo nemaj na vlak nebo lepsi bus - ale ono i to ma svoje kouzlo, clovek potka spoustu zajimavejch lidi...
Na druhou stranu byli lidi, co prileteli letadlem, dorazili tak akorat na cas, museli odlitat jeste pred koncem workcampu, aby vubec stihali. Neni nutny dodavat, ze z Maroka nevideli skoro nic, krom mista naseho pobytu.
to Meldath: No bojim se, ze pristup "penez neni nikdy dost" a "vzdycky se nejak originalne vyuzijou" muze bejt jednou z pricin problemu...
Ok, pockam si na samostatny tema k "problematice" ;)
To Meldath:jestli te bude bavit pracovat tolik tydnu?? nechci prudit, ale malokomu vyjde, ze pracuje malo a ma hodne penez.. jako ze kdyz by clovek planoval nedejboze treba rodinu ;), tak mu ani nic jinyho moc nezbyva...ale nechci strasit, to neni aktualni, ze?:D
Já se rozhodně nebráním tomu mít málo peněz... Ach jo, oba jste mi napsali poznámku, která kritizuje skoro pravý opak, jako bych zastával zároveň oba extrémy :)
Co lépe než zvolit pravý střed? Na jednu stranu myslím, že by si měl člověk užít prázdniny (užívat života) i s minimem peněz - jako třeba, Iris, ty v Maroku. A přesto vím, že budu muset mít dost peněz (na případnou strašidelnou rodinu:)) i na cokoliv, co budu muset platit bytem počínaje, výdaji na jídlo konče. Ano, utratím za jídlo mnohem víc než ty, Iris ;)
Tady je ale důležité rozlišovat, kdy se jedná o to, že máš větší množství peněz jako přebytek a kdy je skutečně potřebuješ a pak je hned utratíš. Je jasné, že v tom druhém případě už mi nezbývá moc velká možnost volby na nenáročnou práci. Snažil jsem se to brát z toho nefatalistického konce :)
Me jen pobavila tvoje poznamka "A bude me to bavit??", ikdyz jsi ji urcite nemyslel uplne vazne ;)
Post a Comment