Dnes je pro mě velký den, neb jsem právě poprvé navštívil nějakou meditaci, Oshovu meditaci. Možná víte, kdo mě trochu zná, že Osho je jeden z mých oblíbených filosofů a jeho slova jsou často mluvící mi z duše. A tak jsem se těšil, že zde zažiju opravdu nabuzující zážitek, něco, co mě posílí - podobně jako čtení jeho knížek - co mě posune dál... A také byl :DPotkal jsem tam spoustu milých lidí, vlastně, co si budem povídat - všichni tam byli opravdu skvělí. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl takhle positivně sdílející skupinku, jestli někdy. Takhle velkou tedy, kolem 16 lidí. Mám to štěstí, že sdílím štěstí s menšími skupinkami o dvou až čtyřech lidech, ale šestnáct - to je už vážně úžasné...
Tak zvláštně positivně zapůsobila tato meditace. Stává se vám někdy, že vás na ulici oslovují neznámí lidé? Díváte se na sebe, do očí, v autobuse, metru? Vždy jsem to zkoušel, ale možná jsem se moc styděl, nevím. Ale dnes... Usmíval jsem se na všechny, co jsem po cestě domů potkal. Lidé v buse byli ale většinou slepí. Zkuste to, vidíte, jak uhybají pohledy, oni se vyhýbají vůbec se s očima jiných střetnout!
Viděl jsem za celou dobu jen půlku autobusu, a když jsem vystupoval, nevím, čím to bylo, střetl jsem se očima i cestou vně dopravního prostředku s jednou úplně neznámou dívkou, která jen tak řekla: "Čau :)" Tak kamarádsky jako bychom se dávno znali! Možná za to mohla dnešní zvláštní energie, možná to byla pouhá náhoda. Stalo se něco, co se mi ještě nikdy nestalo, dnes... Upřímně, věříte ještě na náhody? ;)
Viděl jsem za celou dobu jen půlku autobusu, a když jsem vystupoval, nevím, čím to bylo, střetl jsem se očima i cestou vně dopravního prostředku s jednou úplně neznámou dívkou, která jen tak řekla: "Čau :)" Tak kamarádsky jako bychom se dávno znali! Možná za to mohla dnešní zvláštní energie, možná to byla pouhá náhoda. Stalo se něco, co se mi ještě nikdy nestalo, dnes... Upřímně, věříte ještě na náhody? ;)
6 comments:
Ono s pohledem do očí to bude asi složitější, spousta zvířat přímý pohled do očí považuje za projev nadřazenosti, výzvu k souboji či něco podobného. Tedy, pokud ti lidé pohledem uhýbají, pak (podvědomně) se nejspíš na žádný boj necítí (a to že se nepodívají někomu jinému do očí znamená, že nechtějí žádný spor vytvářet). Druhá teorie je, že z pohledu člověka se dá dost poznat (nálada, to, jakou má povahu, jestli je unavený) a takové informace se z bezpečnostních důvodů neposkytují každému ;-).
Co se týče pohledu do očí opačného pohlaví, pak ona „výzva“ nejspíš může znamenat i trochu jiné věci než přímo souboj (pokud ti holka pohled opětuje a ještě tě přátelsky pozdraví, zvlášť v tak nepřátelském prostředí, jako je MHD, pak ti nejspíš dává najevo, že kdybys ji někam pozval, tak nejspíš bude souhlasit).
Toť trocha mé teorie nepříliš podložené fakty, spíše odhady.
Myslím, že s tvou teorií se dá jistě dost souhlasit. Je pravda, že jsem u některých lidí dost uvažoval, jestli je můj pohled do očí nevyprovokuje k nějaké výtržnosti, obzvláště u některých podivně vypadajících chlapíků... :P
A ještě bych doplnil, co se týče oné dívky. Možná nezáleželo na tom, že jsme byli zrovna v MHD, neb jsme se celou dobu vůbec neviděli a potkali se vlastně až venku na chodníku. Ten pozdrav byl rychlý, tím jsme se minuli a na žádné řeči nebyla ani příležitost, takže bych to než jako projev sympatií normálně spíš posuzoval jako spletení se či zvláštní náhodu, ale po včerejší zkušenosti... :D
Starší lidé jsou slepí... ale zkus se dívat do očí dětem. Ty slepé nejsou a na úsměv reagují projevem radosti a nadšení, které se potom i často přenese na jejich rodiče, kteří ti třeba poděkují pohledem. :-)
Post a Comment