Dospělí už se téměř nemění. Je pro ně velice těžké se změnit. Proto se z vlastní pohodlnosti upínají k zažitému a osvědčenému. Proč by něco měli dělat jinak, když to fungovalo doteď tak dobře? I když to nebylo ideální a rychlé, mám s tím opravdu něco dělat? Vždyť život už takový přece je, divně neideální. Proč by mělo být nutné se snažit...?
Ano, je pravda, že pro dospělé je těžké se změnit. Možná je to tím, že si už celkem dost pamatují. Možná je to tím, že mají zažité nějaké postupy a nechtějí se dokola zabývat tím, jak to dělat v dnešní době lépe, ale zabývají se už jinými věcmi. Třeba prokrastinují. Další oblíbená činnost, která modernímu člověku brání ve změně.
Co je těžké, není nemožné. Je třeba určité vůle. Taky jste hráli rádi v mládí mágy a čaroděje, jejichž hlavní charakteristikou byla inteligence a vůle? Na mozek a myšlení dnes sází tolik lidí a všichni se ženou za tituly za procesy, kterými již jejich mozek prošel. Titul za vůli, ten ale asi nedostanete. Přitom vůle je to, co nás dostane nejdál.
Hodně záleží, jak jsme vychováni, ale na sklonku puberty už nejvíc záleží na nás. My začínáme mít tu zodpovědnost, co uděláme s naším životem. Většina lidí se v tu chvíli rozpustí a nikam už se v životě nepohne. Nikdo je předtím totiž nenaučil, jak si řídit svůj vlastní život jinak, než hromadou užívání si, systémem odměn za práci a učení. Jakmile totiž odměny dojdou, nastává přeci čas pro nás, nadělit si další odměnu (takhle přece funguje svoboda) - jet někam kalit s přáteli!
Proč lidi nevidí, že je ještě něco víc...?
Přitom v dnešní informační době je zřejmé, že bez neustálého přizpůsobování se se jedinec nikam neposune. Princip odměn ve společnosti začíná být tak samozřejmý, že bez něj se svět fakt zhroutí. Chcete zničit stát? Na co válka? Stačí mu zničit systém odměn, společnost přestane být ovečkou a vzniknou nepokoje.
A na co fungujete vy? Budete dospělí, co mají možnost volby, protože se mohou změnit? Nebo vás nenapadne jiná cesta?
Ano, je pravda, že pro dospělé je těžké se změnit. Možná je to tím, že si už celkem dost pamatují. Možná je to tím, že mají zažité nějaké postupy a nechtějí se dokola zabývat tím, jak to dělat v dnešní době lépe, ale zabývají se už jinými věcmi. Třeba prokrastinují. Další oblíbená činnost, která modernímu člověku brání ve změně.
Co je těžké, není nemožné. Je třeba určité vůle. Taky jste hráli rádi v mládí mágy a čaroděje, jejichž hlavní charakteristikou byla inteligence a vůle? Na mozek a myšlení dnes sází tolik lidí a všichni se ženou za tituly za procesy, kterými již jejich mozek prošel. Titul za vůli, ten ale asi nedostanete. Přitom vůle je to, co nás dostane nejdál.
Hodně záleží, jak jsme vychováni, ale na sklonku puberty už nejvíc záleží na nás. My začínáme mít tu zodpovědnost, co uděláme s naším životem. Většina lidí se v tu chvíli rozpustí a nikam už se v životě nepohne. Nikdo je předtím totiž nenaučil, jak si řídit svůj vlastní život jinak, než hromadou užívání si, systémem odměn za práci a učení. Jakmile totiž odměny dojdou, nastává přeci čas pro nás, nadělit si další odměnu (takhle přece funguje svoboda) - jet někam kalit s přáteli!
Proč lidi nevidí, že je ještě něco víc...?
Přitom v dnešní informační době je zřejmé, že bez neustálého přizpůsobování se se jedinec nikam neposune. Princip odměn ve společnosti začíná být tak samozřejmý, že bez něj se svět fakt zhroutí. Chcete zničit stát? Na co válka? Stačí mu zničit systém odměn, společnost přestane být ovečkou a vzniknou nepokoje.
A na co fungujete vy? Budete dospělí, co mají možnost volby, protože se mohou změnit? Nebo vás nenapadne jiná cesta?
1 comment:
Pravdu díš, pane, pravdu díš... Ale je těžké měnit se.
Post a Comment