Logos

Co jen psát, když vše dokonalé se ztrácí ve víru slov? Asi bych neměl mluvit, ale říkat. Dá se tak vůbec blogovat? Kdo čte a pochopí? Básník?

Nedávno jsem byl na přednášce raného Heideggera od Holečka a Benyovzskyho. Probírali jsme mimo jiné, co je to logos. Pro logika byla přednáška neskutečně filosofická a pro filosofa asi příliš logická. Logos je staré řecké slovo, které by se možná dalo přeložit jako slovo, ale také jako řeč. Nicméně už i díky jiným zdrojům (např. od Anny Hogenové) dlouho přemýšlím nad tím, co nám lidem vlastně logos jako takové přináší.

Když jsem se ptal prof. Krajíčka u nás na MFF, na čem je vlastně postavená dnešní matematická logika se spoustou historických paradoxů, matematicky dokazatelných neúplností, filosofickou nedokonalostí. Samotnou logiku v matematice stejně definujeme pomocí jisté znalosti logiky. Ale kde najdeme tuhle logiku, z čeho pramení? Odpovědí bylo, že je vše založeno na slově, tedy na logu.

Nechci se pouštět do filosofického rozebírání toho, co vlastně logos je, stejně bych to nedokázal. Co mě ale trápí už delší dobu, je zenová myšlenka paradoxů, které mají zabít přemýšlivou mysl. Nejspíš nechtějí zabít mozek samotný, ale jen ta slova v naší hlavě. Chtějí, abychom konečně přestali mluvit, a jak se ve filosofii rozlišuje, abychom začli říkat. Říkání je beze slov, říkat může i řeka, říká pták i kámen. A my bychom měli slyšet, nikoli jen poslouchat.

Co nám ovšem tato stará zenová snaha říká? Leží snad podstata života v něčem nepopsatelném slovy? A co na to logika, když pracuje jen na základě slov? Je tedy už z podstaty nedostatečná, nebo se dá udělat snad i "logika", která nebude založená v logu a obsáhne i zenové kóany či Zenónovy apórie...