V posledním půlroce jsem se více než kdykoli předtím setkával s minulostí. Potkal jsem se se smrtí mých oblíbených tet a strýců z dětství. Potkal jsem se s kamarády z dětského turistického oddílu, které jsem 10 let neviděl. Na nejmenovaném serveru jsem zpoznal pár nejmenovaných dlouho zapomenutých starých známých. Co ale ještě více, vzpomínal jsem...
Kolikrát jsem si krásně zatoužil být znovu na své oblíbené střední škole, v místečku klidu, veselí a jistoty. Taky v místě spousty času a možností - ještě jste nevybrali výšku, máte odpoledne čas na záliby. Jedna z mála věcí co jim nezapomenu je ale, že to bylo místo bez motivace. Neměl jsem nejmenší zájem něco dělat v hodinách dějepisu, biologie, fyziky, češtiny, téměř i matematiky... Bylo to až místo antimotivace, protože kdykoli jsem chtěl něco, bylo mi to zamezeno. Řečeno: "Ráži, už zase něco řešíš." Potlačovali mi ducha, jak to jen šlo, to jim NIKDY nezapomenu.
Nikdy jsem proto neměl moc velkou šanci se začít zajímat o dějiny, kultury. Jen sám, když si zjišťuji, tak mě to naplňuje. Začíná mě to čím dál víc bavit - zkoumat nějaké historické souvislosti. Příčiny, důsledky, vlivy náhody... Hodně i z matematického hlediska. Pořád chci naprogramovat nějakou simulaci vývoje národa, kultury. Cítím, jak si pomalu tvořím oblast svého zájmu :)
Nicméně, neustále se přitom obracím do minulosti, a taky do té své. Kdybych zapomněl, že jsem žil, nebyl bych teď šťastnější? Vím už, že toužení po času uplynulém mi k ničemu nebude. Tak proč se nezaměřit na to, co dělám právě teď? Představte si sebe za 5 let, kdy budete úplně stejně toužit být v situaci, v jaké jste nyní! To je přece moc dozadu obrácená hlava, měl bych se koukat dopředu. Nebo ještě lépe, prostě kolem sebe :)
Tak jsem opět dospěl k tomu, abych byl více v aktuálnu než jinde. A opět mne to trochu děsí, ale zároveň velmi uklidňuje. Kde jinde bych vlastně měl žít?? ;)
No comments:
Post a Comment