Úklid

Kdo by to byl řekl, že mám doma velmi bordelářskou sestru... Máme společný pokoj, tedy často sdílím společný prostor, žel většinou příliš vyplněn něčím, co mě příliš nenaplňuje - sestřiným nepořádkem. Můžete namítat možná, že chaos bych měl jako matfyzák uznávat a neměl by mě tolik znepokojovat. Tohle ale není náš případ. Není nepořádek jako nepořádek. Sestra to má všechno krásně uspořádané, vyrovnané v poličkách, na skříňkách, na stole. Ale je toho moc. Ve skříni, v koupelně. Příliš mnoho. Na zemi, na parapetu. Miniaturní a špinavé. Na židlích... Odpadkové...

A tak jsem se rozhodl, že už se na tom nebudu podílet. Jako několikaletý sdílník tohoto opravdového prostoru jsem byl většinou na vycházkách ve svém snovém světě a inu, považoval jsem náš pokoj spíše za sestřin. Zezemitěl jsem však a udělal změnu. Všechno jsem vzal a naskládal do tašek, které jsem jí zavřel do skříně. Bral jsem jen věci pro "ženskou krásu" a odpadky. Nezbylo nic než krásné volné plochy nábytku, které jsem pečlivě vytřel a ocenil. Nyní už se druhý den těším čistého prostředí, ve kterém jsem nežil prakticky od dětství, kdy jsem naposledy měl svůj vlastní pokoj.
Začínám mít nespoutané touhy čistit a uklízet :) Po dlouhé době i vlastní data na počítači, hudbu, ne-li jiné části mé 0-1 osobnosti. Kdy ale přijde na úklid vlastní mysli a těla? Ještě na to nejsem zralý? Je vidět, že jsou činy, ke kterým dospíváme léta, ač se daly vykonat mnohem dříve. Nebyl pro ně ale ten pravý okamžik. Myslím, že poznáme dobře, kdy nastane ten zralý čas - znáte takové to svrbění, říkající si o poškrábání. Jen jestli to nepřijde až moc pozdě...