Nevedeme většinu

Nikdy nebudu oblíbený, schopný vedoucí. Nejsem většinový člověk a ač mě to děsí, většina mě často celkem štve. Nemohu vést lidi s různými názory. Nemohu vést skupinu, která mi není věrná. Nevidím žádnou možnost, jak dobře sjednocovat rozdílné lidi bez vlastního přispění. Nepovede se mi sjednotit jinak než vymezením vůči jiné skupině, co ale když ta jiná skupina dlí uvnitř vedeného týmu? Nevede tento krok k rozdělení spíše než ke spojení? Nemám názory většiny. Nevedu metody obyčejné komunikace. Neumím být politik a nebaví mě jednat s lidmi neupřímně. Nemohu přeci tvrdit něco, myslet si jiné a ještě čekat, že mě to bude bavit. Nepochopím asi nikdy, proč si lidi tak rádi nalhávají a ještě vyžadují od ostatních, aby tyto lži podporovali. Nechci to pochopit. Nebudu podporovat tenhle styl myšlení, i když mě většina zatratí. Nenechám se srát od lidí, aniž by věděli, že mě serou. Nečekám sice stejný přístup od ostatních, ale ocením ho. Neskončím proto asi jako ředitel většího než osobního kolektivu. Nezvládnu totiž tlak obecné "veřejnosti". Neosobní veřejnost je to, co mě už ale vážně štve, v ní se totiž často ukrývá ona většinovost. Nebaví mě komunikace s takovou většinou. Nikdy bavit nebude...