A co se stane rozkvetlé louce, na které po nějaké době vyroste strom?
Malé křoví brzy nahradí křoviska. Nad křoviska začnou přečnívat stromky, nad ty se zase vyšplhají rychle rostoucí dřeviny. Vše překryjí velkolisté, které musí v rámci zachování života opět předehnat ještě vyšší...
Jak dlouho pokračuje takový prales v růstu? Dokud nám naše přirozené podmínky neřeknou stop, když sami na sebe pohlédneme z takové výšky a mohutnosti, že se samou váhou vyvrátíme? Taková zkušenost bude nejspíš nutná.
Co nás tedy žene vzhůru? Co je ukryté ve vůli přerůst ostatní a znemožňuje poklidný život na provoněné louce? Není to snad jen strach, který je katalyzován zvykem, že za odpočinku se okamžitě objeví rychlejší soused, co má fajnovější lístky? Zvláštní směsice omezené zvykovosti se strachem z neúspěchu, to žene dnešní svět vpřed...
Umožní nám něco překročit tyto dvě podmínky?
Omezenou zvykovost možná překonáme filosofickým nadhledem, uvědomováním si souvislostí, schopností se vyvázat ze zvyku spočinutím, zastavením se...
Kdo to dnes umí?
Kdo to dnes umí?
Strach z neúspěchu je možná ještě fatálnější podobně jako všechny paralyzující strachy. Strach z neúspěchu je v úzkém spojení se strachem ze smrti.
Řekněte, kdo se dnes nebojí...?
Řekněte, kdo se dnes nebojí...?
2 comments:
Může plamen přestat hořet? Může. Ale bude potom ještě pořád sám sebou?
Proč je strach z neúspěchu ve spojení se strachem ze smrti?
Může se semínko proměnit ve vzrostlý strom? Může. Ale bude potom ještě pořád samo sebou?
Myslím, že je v úzkém spojení z filosofického hlediska (aspoň se to tak učíme). To podstatné je totiž ten strach, který je právě velmi podobný strachu ze smrti. Je to ten strach, co v člověku vytváří úzkost, co tě paralyzuje a zabraňuje ti riskovat, ale co tě taky může (s příměsí myšlení) motivovat k nevídaným výkonům.
Zkus si udělat myšlenkovou simulaci, kde bude budeš jako základní bod předpokládat, že nemáš nejmenší strach ze smrti, že ji považuješ za naprostou součást života a nevidíš žádný problém v tom kdykoliv zemřít. Zároveň to ale neznamená, že bys k tomu hledal příležitosti. Prostě jen plně přijímáš, co přichází. Co pak má v životě "hodnotu", co je jeho "smyslem", co člověk může "podstatného" dělat? Něco tu je, nebo ne?
Jinak z psychologického hlediska to samozřejmě tolik nesouvisí, protože (aspoň pro dítě, člověka neuvědomělého) je samozřejmě strach z neúspěchu jakýsi naučený postoj, který v něm vytvořila společnost a výchova. Takové ho strachu se ale člověk může zbavit, jakmile pochopí, že se bojí o mnohem víc a překoná toto...
Post a Comment