Pohnutí mysli

Občas se člověku stane, že se dostane do situace, kdy do něj něco vstoupí. Kdy něco pochopí, něco objevného, zvolá "heuréka" nebo se jen nechá pohltit situací, věděním. Někdy nastane chvíle, kdy se mu do mysli dostane kus něčeho nového, co ještě nikdy neviděl, neuvědomil si, nezažil... To žití, prožívání, je krásná zkušenost, prostě to vpluje dovnitř, nemusíte se na to nijak soustředit.

Takové chvíle ve mně často následně vytvoří zvláštní stav. Takový "wow, zase jsem dostal do těla, to jsem fakt nečekal"... V tuto chvíli, ať dělám cokoliv, mám prozření. Možná se vám může zdát tento text zvláštní, jiný. Asi, píši ho naprosto spontálně, bez větších myšlenek, jen popisuji, co právě cítím, co se ve mně odehrává... Cítíte to?
Jako bych měl orgasmus, nevím... Osvícení... Nestává se mi to často, většinou jsem pohlcen v šedi dnešního světa, sem tam na mě probleskují oslnivé střípky krásy, ale málokdy se nechám takhle pohltit. Toto bych nazval stav osvícení, neumím si představit ještě něco víc - je to takové... nekonečné.
A tohle se mi stává, když se ve mně něco změní, mám takové pohnutí mysli. Zase mě to šoupne o kus dál, už nevidím jen své okolí, ale i trochu budoucnosti... Nebo se spíš dostanu do pravé přítomnosti?
V mém životě na mě takto zapůsobilo mnoho vlivů, zkusím si na některé z nich vzpomenout... Bývá to nějaká osoba, událost, mnohdy film, kniha, hudba... Časem sem budu psát, co se mi líbí, co se na mně podepsalo a nějak změnilo můj život. Možná to není znát, ale prošel jsem si... Také to vyvolává emoce. Ty jsou výrazným doplňkem těchto stavů, možná příčinou. Je to zvláštní.