Kde hledat přesahující pravdu světa?
Nedávno jsem vedl polologickou debatu na téma hledání nejobecnějšího vesmíru (všeobjímajícího všehomíra), který obsáhne vše. Je zřejmé, že ten vesmír nemůže být logický, protože v rámci logiky se nedostaneme moc daleko. (Komu to není zřejmé, ať si přečte třeba něco od Václava Bělohradského, který má ve svém pojednání o relativismu výstup z logických rámců zmáknutý.) Co se stane, když se ale snažím definovat vesmírný základ mimo logiku.
Co je vlastně definice a co je ta logika? Lze definovat logiku?
Jsem vůbec schopen položit takovou otázku? Jsem vůbec schopen položit nějakou otázku? Kdo jsem já? Ten, který se ptá, nebo je pozorovatel otázky? Může vůbec existovat nějaká otázka, když není, kdo se ptá? Kde najdeme samotnou existenci...?
To je jedna z posledních jazykem zformulovaných otázek, ke které jsem došel a kterou vám mohu sdělit. Dál už můžete jen tančit. Existence k vám pak přijde.
Není nutné zkoumat takovéto věci na vlastní pěst. Na otázky za horizonty logiky odpovídá mnoho filosofií, náboženství i stylů života. Některé odpovídají v rovině myšlení, takřka rozumu. V rámci rozumu se ovšem moc daleko za horizont logiky nedostaneme. Takové teorie nazývám filosofie. Dá se ale mluvit dál, i náboženství mluví v rámci jazyka a přesto je často rozumní lidé zatracují. S tím se dá souhlasit.
Abyste totiž začali chápat náboženství, je nutné být nerozumný! Věřte, logici milí, že i nerozumné věci se dají chápat. Pak se teprve dějí zázraky. Teda pak vlastně teprve uzříte zázraky. Kam nás ale tato slova dovedou? Jsou to pořád jen slova. Mnozí vidí, že důležitá je praxe.
I já jsem četl knihu o zenu, o čakrách, o meditaci. A s mou abstraktní matematickou představivostí jsem si bláhově namlouval, jak si všechno to dokážu krásně a celkem přesně představit. Když jsem to ale opravdu zkusil, sice jsem nebyl překvapený průběhem, ale účinek mi vyrazil dech. A pokaždé, když si vyrazíte dech, překročíte horizont :)
Není v životě nejdůležitější překračovat horizonty? Dokud tak činíme, žijeme. Až s tím přestaneme, bude už jen opakovat to, co jsme jednou slyšeli nebo vymysleli, přestaneme vést dialogy, pak zjistíme, že jsme staří a zbývá nám už jen 15 let života.
Všechna náboženství jsou pravdivá. Všechna nám něco ukáží. Dají nám tak trochu návod na život. Pokud z toho vyrobíme životní styl, budem opravdu těžit z toho co nám radí. Rady se z gauče nedají nikdy pochopit. Ani při nejlepší vůli nikdy nepochopíte, co vám svaté knihy a svatí otcové radí. Pochopíte jen to, na co si sami přijdete. A k tomu dojde jen, když to zkusíte...
Pak najdete pravdu světa. Nezapomeňte ale...
Nic, co za něco v životě stojí, není lehké.
Nedávno jsem vedl polologickou debatu na téma hledání nejobecnějšího vesmíru (všeobjímajícího všehomíra), který obsáhne vše. Je zřejmé, že ten vesmír nemůže být logický, protože v rámci logiky se nedostaneme moc daleko. (Komu to není zřejmé, ať si přečte třeba něco od Václava Bělohradského, který má ve svém pojednání o relativismu výstup z logických rámců zmáknutý.) Co se stane, když se ale snažím definovat vesmírný základ mimo logiku.
Co je vlastně definice a co je ta logika? Lze definovat logiku?
Jsem vůbec schopen položit takovou otázku? Jsem vůbec schopen položit nějakou otázku? Kdo jsem já? Ten, který se ptá, nebo je pozorovatel otázky? Může vůbec existovat nějaká otázka, když není, kdo se ptá? Kde najdeme samotnou existenci...?
To je jedna z posledních jazykem zformulovaných otázek, ke které jsem došel a kterou vám mohu sdělit. Dál už můžete jen tančit. Existence k vám pak přijde.
Není nutné zkoumat takovéto věci na vlastní pěst. Na otázky za horizonty logiky odpovídá mnoho filosofií, náboženství i stylů života. Některé odpovídají v rovině myšlení, takřka rozumu. V rámci rozumu se ovšem moc daleko za horizont logiky nedostaneme. Takové teorie nazývám filosofie. Dá se ale mluvit dál, i náboženství mluví v rámci jazyka a přesto je často rozumní lidé zatracují. S tím se dá souhlasit.
Abyste totiž začali chápat náboženství, je nutné být nerozumný! Věřte, logici milí, že i nerozumné věci se dají chápat. Pak se teprve dějí zázraky. Teda pak vlastně teprve uzříte zázraky. Kam nás ale tato slova dovedou? Jsou to pořád jen slova. Mnozí vidí, že důležitá je praxe.
I já jsem četl knihu o zenu, o čakrách, o meditaci. A s mou abstraktní matematickou představivostí jsem si bláhově namlouval, jak si všechno to dokážu krásně a celkem přesně představit. Když jsem to ale opravdu zkusil, sice jsem nebyl překvapený průběhem, ale účinek mi vyrazil dech. A pokaždé, když si vyrazíte dech, překročíte horizont :)
Není v životě nejdůležitější překračovat horizonty? Dokud tak činíme, žijeme. Až s tím přestaneme, bude už jen opakovat to, co jsme jednou slyšeli nebo vymysleli, přestaneme vést dialogy, pak zjistíme, že jsme staří a zbývá nám už jen 15 let života.
Všechna náboženství jsou pravdivá. Všechna nám něco ukáží. Dají nám tak trochu návod na život. Pokud z toho vyrobíme životní styl, budem opravdu těžit z toho co nám radí. Rady se z gauče nedají nikdy pochopit. Ani při nejlepší vůli nikdy nepochopíte, co vám svaté knihy a svatí otcové radí. Pochopíte jen to, na co si sami přijdete. A k tomu dojde jen, když to zkusíte...
Pak najdete pravdu světa. Nezapomeňte ale...
Nic, co za něco v životě stojí, není lehké.
1 comment:
Ač vím, že jsi mířil úplně jinam, tak musím komentovat, že k tomu, abys překročil logiku tak jak ji lidstvo chápe, stačí pohlédnout ženě do hlavy. Takže na tyto a podobné otázky znají odpověď jen ženy. Nejsou vázány a svázány logikou, což je činí neuvěřitelně mocné. Mocnější, než logikou svázaný muž kdy může být. Anebo ne?
Post a Comment