Holandsko

Zaletěli jsme si o víkendu s Lan za Irisem do Holandska. Když si na to teď, již po nějaké době, vzpomenu, cítím v sobě stále smíšené jaderné pocity. Bohužel jsem při pobytu tam prodělal teplotu a tak silnému proudu čerstvých dojmů byla postavena přehrada. O to pozvolněji na mě doléhají a vracejí se mi.

Tak ze všeho nejdřív mě udeřil do nosu čerstvý oceánský vzduch se spoustou větru, který má pro mě vždy toužebné pocity. Nejvíc jsem se těšil na moře, oceán. První dva dny jsem se však ještě nedočkal, procházeli jsme si města a nasávali tamější atmosféru.

Každého hned zaujme doprava a vůbec stavba uliček a ulic. Velmi rádi jezdí na kolech a je to znát, neboť kola jsou opravdu všude i cyklochodníky vedou prakticky vedle všech silnic. Nenajdete křižovatku, kde se nemyslí na cyklisty a vždy tam nějakého zahlédnete. Celkově i řízení provozu mi přijde velmi efektivní a pokročilé - intervaly světel zdají se optimalizované na míru, světelné odpočítávání, jak dlouho ještě bude červená, je také příjemné...

Lidé se tu zdají aktivní a milí. Nejeden stařeček s prošedivělou hlavou pádí si to kolem na kole. Pokud je někdo v cestě, přirozeně zastaví a počkají či překážku obejdou. Nevšiml jsem si, že by se někdo tvářil nepříjemně, když jsme mu stáli v cestě nebo jsme se vyhýbali protichodícím. Naopak v případě, že došlo k očnímu kontaktu, což se stávalo celkem často, vyměnili jsme si spokojené úsměvy. U nás se vyhýbání děje v lepším případě s trpkým úsměvem, často nezaujatě bez očního kontaktu, mnohdy však i za doprovodu brblavých zvuků o tom, jak někdo furt překáží. Z Holandska jsem si zato odvezl pocit uvolněné atmosféry běžného života. Téhle naladěnosti se člověk nerad vzdává... :)

 

Architektura je zde odvážná a bohatá. Většinu tradičních domků zahlédnete z cihel s velkými otevřenými okny skrz které je vidět přes dům až na vnitřní zahradu. V okrajových čtvrtích nevidíte moc ploty kolem domů, maximálně přirozené živé ploty. Více v centru stojí domy hned u chodníku a měl jsem stále nepřekonatelný pocit jako by na mě volaly: "Pojď si šáhnout. Jsem hned tady." Jsou přístupné stejně jako jejich obyvatelé. Ve městě často vidíte, že se někde něco staví či přestavuje. Rostou tu moderní budovy všelijakých zvláštních tvarů a je znát, že si přejí se odlišovat. Přesto nemůžete říct, že by nezapadaly, vypadaly příliš kýčovitě či působily jinak rušivým dojmem.

V Amsterdamu jsme si prošli bohaté centrum, navštívili jsme Red Light District i jsem se podíval do coffee shopu, kterých tam bylo opravdu požehnaně. :-) A další den jsme konečně jeli k oceánu do Den Haag. Pláž, vítr, vlny... Nádhera. Více už jsem si nemohl přát. Jen možná ochutnat nějaké místní speciality, což se nám za pomoci skvělého průvodce podařilo. Asi se mi bude velmi stýskat po burákovém másle, sušenkové pomazánce, levném ovoci, mořských plodech... Ale což, proč jinak někam cestovat, kdybychom měli všechno tady, že?